Tři barvy: Bílá

Tak po Modré, která byla velice dobrá, přichází barva Bíla. Musím uznat, ještě mnohem lepší. Lepší spád i děj. Dobří herci. Tenhle režisér se mi začíná zamlouvat. Je vidět, že evropský film, i když nemá takové hordy peněz jako americký, může být stejně, ba spíše ještě více kvalitní. Podobné filmy na mne prostě občas působí jakýmsi osobitějším a uvěřitelnějším dojmem. Ale to je jedno, mně se stejně líbí skoro všechno, tak můj komentář stejně neni zas tak objektivní. (20.05.2008)

S polskou kinematografiou mam zle skusenosti od Kieslowskeho filmu Krotki film o milosci a Krotki film o zabijaniu. Tuna ide o tretiu a poslednu cast Kieslowskeho farebnej trilogie, tentokrat sa film vola Trois Couleurs : Blanche. A kvalitativne ide o film asi tak na urovni prveho dielu : zenska menom Julie Delpy vykostila manzela od penazi, majetku a prace, a vysmarila ho na ulicu. Bez dokladov a bez penazi samozrejme. A moze sa rozbehnut film, pri sledovani ktoreho som sa dost nudil. Rezia je len priemerna, herecke vykony priemerne, dialogy priemerne. Ako som sa dozvedel, film je satirou na pomery v Polsku a vypovedou o medziach ludskej komunikacie. A este som sa dozvedel od miestnych ynteleguanov 4 a 5 hviezdickovych /a od pouzivatela menom Radek99/ , ze biela farba je symbolom rovnosti Vychodu so Zapadom, a nielen to! Ja tvrdim, ze biela je aj symbolom rovnosti Severu s Juhom, Severovychodu s Juhozapadom a Severozapadu s Juhovychodom. Potom biela je evidentne aj symbolom rovnosti Ruskej Federacie s Bangladesom, Cinskej Ludovej Republiky s Urundi - Burundi a USA s Burkinou Faso. Co to v reali znamena sice netusim, ale znie to kul a ynteleguansky na urovni, tak to necham tak. Vsetkemu chapat nemusim, to som sa uz davno naucil. Co som tym chcel povedat? Jaj, viem - tymto na polsku kinematografiu definitivne seriem, lebo stoji za ovno. A furt si myslim, ze polska kinematografia je pravom podcenovana a pravom na okraji diania nielen Europy, ale aj sveta /este raz vdaka za filmy Truffauta, Corbucciho, Stena, Bergmana, popripade Jeana Renoira/. 60 % (04.11.2014)

Celá první polovina je opravdu parádní, navíc podporovaná kamerou a hudbou nejvyššího kalibru. Jakmile se však příběh ve druhé půlce zvrhne do absurdní roviny, najednou ztrácí na uvěřitelnosti a tudíž i na přitažlivosti. Kieslowski mě opět potěšil desítkami nejrůznějších nenápadných detailů, pro něj tak typických, ale v této tragikomické rovině mi až tak neseděl. Trilogii u mne tak jasně vévodí pochmurná Modrá. (10.10.2010)

Jak holič, ctitel a tvůrce ženské krásy, v sobě divoké zvíře našel. Mám moc rád závěrečnou metaforu s princeznou zavřenou v zámku. Bohužel Kieslowski se nespokojil s lidským love story a narouboval ho na Polsko. Komunismus - impotence, následný Klondajk - divoký a zvířecí sex (ale vždy platí Nezabiješ - scéna v metru), no a teď by měl být čas na rodinu, která vytváří harmonii mezi člověkem zvířetem (protože k dětem se dostáváme určitým způsobem) a posláním od boha. Kde je ale Polsko dnes... (15.06.2009)

Druhá část volné trilogie Tři barvy. Inspirována bílou částí francouzské vlajky, rovností. Paříž. Rozvedli se. On to nechtěl. Ona ano, prý k němu již nic necítí. I když, kdo ví? Vzala mu vše a on skončil na ulici. Přesto ji dál beznadějně miloval. Po "menších" peripetiích se vrátil domů, do Polska. Podařilo se mu rychle zbohatnout. Vypracoval se. Rozhodl se jí pomstít. Vymyslel "lstivý" plán. Chtěl si s ní být roven... Láska prý překoná všechny nástrahy života. Ale co ta jejich, existuje mezi nimi ještě nějaké pouto? Má jejich "vztah" nějakou budoucnost? Naději? Některými označována za nejslabší část trilogie. Dovolím si nesouhlasit. Skvěle jsem se bavil a to mi v dané chvíli přišlo nejdůležitější. (06.01.2007)