Tři barvy: Bílá

Celá první polovina je opravdu parádní, navíc podporovaná kamerou a hudbou nejvyššího kalibru. Jakmile se však příběh ve druhé půlce zvrhne do absurdní roviny, najednou ztrácí na uvěřitelnosti a tudíž i na přitažlivosti. Kieslowski mě opět potěšil desítkami nejrůznějších nenápadných detailů, pro něj tak typických, ale v této tragikomické rovině mi až tak neseděl. Trilogii u mne tak jasně vévodí pochmurná Modrá. (10.10.2010)

Ačkoliv je Modrá nejspíš neslavnějším filmem z Kieślowského Tří barev, nemohl jsem si pomoci, ale mě v té báječné symfonii obraznosti a hudby rušil neustále jakýsi podprahový falešný tón. Podtón určité neuvěřitelnosti a přílišné vyumělkovanosti a to nikoliv v rovině příběhové, ale spíše emocionální (podobný tón, který měl prim v Dvojím životě Veroniky, jež je pro mě zdaleka nejhorším Kieślowského dílem). Ale pojďme k hodnocení Bílé - tato "barva" sice není tak audiovizuálně opulentní jako Modrá, zato je to film mnohem vřelejší a lidštější. Film, který mne absolutně a beze zbytku pohltil a s jehož protagonisty jsem se dokázal zcela sžít. Když se smáli, smál jsem se s nimi, když plakali, měl jsem na krajíčku. Velmi silný příběh o lásce i o životě s naprosto skvělým Zamachowským a neuvěřitelně divukrásnou Julie Delpy. (07.10.2018)

Tento film se do mě zakousl s takovou razancí s kterou jsem ani nečekal. Toto moje první setkání Kieslowskim a můžu už ted říci že jsem si ho zamiloval. Jeho příběh jednoho polského loosera, je neodolatelný. Hned ze začátku jsem se s ním ztotožnil, mu prostě nešlo nedržet palce. Jeho životní pády sice bolely ale také bavili, jen vzpomenme scénu s kufrem nebo jeho první job jako ochranka. Civilní herectví Zamachowskiho mě doopravdy okouzlilo. Ovšem není to jenom komedie, je to především film o velké a nekonečné lásce. Tento film nejen dojme ale i pobaví. Připočtěme geniální pomstu, kterou jsou schopní jenom zamilovaní, dostane se nám opravdu Filmu s velkým F, který probudí divákovo srdce v záplavě citu... (21.07.2006)

Stejná preciznost jako v Modré, ale příběh a postavy o řád vykonstruovanější, umělejší. Snad proto ke mně Bílá nemluví zdaleka tak srozumitelným jazykem: jemné odstíny výrazů tváří vidím, ale tentokrát v nich často tápu stejně jako v některých činech a motivacích (nepochopil jsem bohužel ani, co se snaží Dominique v závěru sdělit gesty, dokud mi to její představitelka nevysvětlila v bonusech) a tudíž se na mnoha místech bezprostředně emočně nechytám. Na druhou stranu, velké plus je všudypřítomný trpký humor a polská zemitost (mj. tradičně výborný Jerzy Stuhr ve vedlejší roli). Třeba se to napodruhé usadí, zbude-li v životě čas na podruhé. (15.05.2012)

Nevim co bych mel napsat k tomuto filmu, jelikoz me nic, co by jej vystihovalo nenapada. Neuveritelne citove silny film, ktery se pomalicku rozjizdi a ukazuje nam cestu chudeho polskeho kadernika, ktery ztrati vse, ale nepropadne zoufalstvi, i kdyz k tomu ma hodne blizko, nybrz podstoupi tvrdou cestu k ziskani vseho nazpet. Zase zde skvele pracuje kamera a hudba, ktera perfektne doplnuje sceny ve filmu. Tento film nemuzu nez doporucit. (19.07.2006)