Reklama

Reklama

Obsahy(1)

1850 Saint-Pierre, malý francouzský ostrov nedaleko Kanady. Neel - pachatel brutální vraždy, je odsouzen k trestu smrti. Není zde ale mechanismus k vykonání trestu. Francouzská vláda proto rozhodne, poslat na ostrov gilotinu. Než loď s nákladem dorazí, je Neel vězněn v sídle kapitána a jeho manželky, kteří ostrov spravují. Čekání na smrt si Neel krátí prací. Pozvolna se stává nepostradatelným a velmi oblíbeným mužem celého ostrova. Zvláštní slabost pro něj má i kapitánova žena. Když dorazí loď s gilotinou, je třeba vykonat spravedlnost. Kapitán se, z lásky ke své ženě, postaví proti rozhodnutí. Osud všech tří je od té chvíle nevyhnutelný... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (33)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Emocionální filmový příběh silné ženy, který stejně jako třeba v podobně laděném Pianu končí tragicky, vyzdvihuje hrdinčino snažení v trojúhelníku dvou stejně silných partnerských osobností - zádumčivého vězně a morálně uvědomělého manžela-kapitána. Tenhle trojúhelník se pozvolna mění a hlavní hrdinka osciluje mezi jeho oběma zbylými vrcholy. Ač je filmový pohled možná až příliš plný sentimentu a romantického zamlžení, nesklouzává k fádním klišé banálních milostných romancí a drží se stále v rovině morálně-etické. Film je plný silných symbolických momentů (gilotina uvězněná na lodi, kůň uhánějící po rozlehlých pláních ostrova, kde ale svoboda končí všeobjímajícím mořem...) a brilantních hereckých výkonů (překvapením je především výkon Emira Kusturici) a jeho pozvolné plynutí (které je tu tak kritizováno) přesně odráží jinou rychlost času v komunitě lidí žijících na polozapomenutém ostrůvku někdy v půli devatenáctého století... Vynikající film. ()

LEATHERFAC 

všechny recenze uživatele

Zklamání roku. Film na který jsem se chystal dlouho, velmi dlouho. Už kdysi dávno mě zaujal svým prostředím, obsazením a zápletkou. Ale zpracování a scénář jsou tak hloupoučké, naivní až blbé, že mě to vůbec nechytlo. Usnul jsem někde v půlce a nevím, jestli budu mít někdy potřebu vůbec dokoukat... :( PS: asi jsem definitivně přestal mít rád J. Binoche. Vlastně, spíš jsem si definitvně uvědomil, že jsem ji neměl rád nikdy. Ani nevím proč. Prostě neměl. ()

Reklama

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Film na podkladě skutečné události z r.1850 byl zpracován velmi citlivě a s maximální snahou držet se faktu. Uškodil tomu slabý český dabing. Nikoliv hereckým obsazením (Ivana Anderlová, Alexej Pyško, Soběslav Sejk atd.), ale technickým provedením. Někde to bylo tak slabé, že jsem musela zesílit zvuk, jinde to řvalo, že jsem se obávala, že vzbudím sousedy. Herci dost polykají slova, takže jim skutečně mnohdy není rozumět. (Nejsem hluchá). Zkusila jsem to pustit v originálu ve francouštině no a tam to bylo "par excelence". Jenže tak dobře zase francouzsky neumím, abych mohla film poslouchat v originále. Je to škoda, protože si myslím, že si firma, která dabing provádí má na tyto věci dávat pozor ! Přesto, kdo má rád historické filmy, mohu doporučit. Ty 4* jsou za obsah filmu i za výkony herců. ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

"Prokletí ostrova Saint Pierre" má bezpočet kladů: syrová kamera zachycující ostrov zahalený ve věčné mlze, která buduje tu správnou atmosféru, bezchybné herecké výkony Juliette Binoche, Daniela Auteuila, no a hlavně úžasného Emira Kusturici, realisticky pojatý tragický konec. Možná není úplně dokonalý, ale mně se líbil, dostal se mi pod kůži a zasáhl mě přímo do srdce. ()

Stanley 

všechny recenze uživatele

Prokrindapáda, navzdory zvučným jménům v hereckém obsazení je tenhle film amatérština velkého kalibru! Zpracování příběhu (který sám o sobě disponuje velmi nadějným potenciálem) vyznívá jako dětinský pokus o vážné tragické drama. Dějová zápletka a psychologie postav je zde rozmáznuta tak kostrbatým, neobratným a nevěrohodným způsobem, že mi už po prvních dvaceti minutách bylo dočista jedno, co se na obrazovce odehrává a jak to s nahnutými osudy postav dopadne... ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Juliette Binoche (Pauline) komentovala: "Natáčeli jsme v extrémních teplotách, v mínus třiceti stupních. Ze všeho nejvíc mě trápilo to, jak budu hrát se zmrzlou tváří, jak budu říkat svoje repliky, když nemůžu hýbat pusou. Všichni členové štábu byli zabalení od hlavy až k patě, takže jsem je poznávala jenom podle toho, jakou barvu měla jejich bunda nebo čepice." (NIRO)

Reklama

Reklama