Režie:
Daniel CohenKamera:
Robert FraisseHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Jean Reno, Michaël Youn, Raphaëlle Agogué, Julien Boisselier, Salomé Stévenin, Pierre Vernier, Geneviève Casile, Serge Larivière, Issa Doumbia, Bun-hay Mean (více)Obsahy(2)
Třicátník Jacky Bonnot je talentovaný kuchař a ctitel velkého kuchařského umění. Sní o úspěchu a o tom, že si jednoho dne otevře vlastní restauraci. Finanční situace jej nutí přijímat podřadné práce, které si však není schopen udržet. Život se mu změní ve chvíli, kdy mu cestu zkříží slavný šéfkuchař Alexandre Lagarde. Zavedenou pozici Alexandra Lagarde totiž ohrožuje finanční skupina vlastnící síť jeho restaurací… (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (202)
Jako světově uznávaný horolezec, filozof a ekonom jsem samozřejmě i skvělým kuchařem. Sice jsem včera přeslechl, jak na mě hranolky volají "Osol nás!", ale těsně před skončením konzumace mi to stejně intuitivně došlo. Nicméně se od hlavních hrdinů tohoto snímku přeci jen nepatrně liším, neboť před miniaturními delikatesami za dlouhé peníze preferuji cokoli smaženého. Takže pokud bych na stůl dostal neviditelnou laskominu a pak by mi kuchař vynadal za špatný výběr nápoje, tak bych ho i s jeho mlsným jazýčkem semlel do separátu, ať má výrobní salám správný základ. Pominu-li však samotné kulinářství, tak jsem se vcelku pobavil nad pracovními i osobními problémy kuchařů, k čemuž samozřejmě přispěl zejména Jean Reno neustále podezřívavě strkající nos do horkých hrnců. Podruhé bych si stejnou krmi patrně nevybral, ale jako jednohubka se Oui, šéfe! dá v pohodě zbaštit. ()
Film přesně vyhoví generaci, která na podobném typu francouzských veseloher vyrostla a nestojí o žádná překvapení. Trochu dietní zábava, spíš na půl úsměvu než hlasitý řehot, na druhé straně skýtá záruku, že nepřekročí hranice vkusu k vulgaritě. Trochu operetní převleky hrdinů, věhlasného kuchaře a jeho talentovaného nástupce, sice prohlédne každý kromě tupých zlosynů, ale aspoň člověk netápe. A trochu vyžilé kázáníčko, kterak ziskuchtiví kapitalisté moderní doby vyhánějí zastánce poctivé kuchyně polidšťuje fakt, že i dcera mistra chutí se krmí hamburgery. ()
Poznáte ten stav, keď sa v duchu usmievate a zo sledovaného filmu máte hrejivý pocit. Tento nenápadný snímok vám ho dopraje celým priehrštím. Kulinárska komédia nejde v šľapajách klasických francúzskych komédií, ani sa nebudete od smiechu chytať za brucho. Ale pobavite sa. Mohlo to byť ešte lepšie, keby sa látky ujal skúsený režisér a scenárista mal lepší deň. ()
Sorry, nedokoukáno, to nešlo. Jednak je mi šoufl z tohohle kuchtění ála "kápnu na talíř něco, přidám k tomu větvičku trávy a vydávám to za majstrštyk", a pak to byla navíc ještě esence nudy a trapnosti. Upřímně je mi líto Rena, jestli tohle musel vzít, a nechápu ho, pokud to chtěl vzít. Chcete příjemný filmek z profikuchyně? Pusťte si Ratatouille. ()
Kuchařské filmy bývají absolutně debilní. Snaží se svézt na vlně gastroteroru, která nám už skoro dvacet let cpe pod rypák jeden kucharský porad za druhým - od českého ano, šéfe po všelijaké pekelné kuchyně a nevim co. Tento film je nudný a vynucený, chybí mu jakýkoli humor, ale nelze v něm hledat ani drama nebo romantiku. Uniká mi důvod jeho vzniku, kromě toho nejprvoplánovějšího. Divím se, že se Reno chytil na neco takového. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (5)
- V Polsku je snímek uváděn pod názvem Faceci od kuchni, což lze přeložit jako „Kluci z kuchyně“. Španělští diváci zase do kin půjdou na El chef, la receta de la felicidad, tedy „Šéfkuchař, recept na štěstí“. (Beer Ceps)
- Režisér Daniel Cohen si chtěl původně ve filmu i zahrát. Na radu producentky však od tohoto záměru raději upustil. [Zdroj: Deník Metro] (hippyman)
- Michaël Youn musel kvůli natáčení absolvovat kurzy vaření. Jeanu Renovi naopak stačila jen návštěva kuchařské školy Alaina Ducasseho, aby se naučil, jak se kuchaři pohybují, jaká mají gesta a jak se k vaření staví. [Zdroj: Deník Metro] (hippyman)
Reklama