P.K.

Nejsem zrovna na indické komedie, ani na ztřeštěné, hodně rychlé a svižné dialogy - ale na tohle jsem tak dlouho dostávala doporučení, že to prostě nešlo. Ty barvy, materiialistické narážky, život v úplně jiném prostředí a hlavně - je to úplně jiný životní styl. Plno věcem my, jako evropané neporozumíme, ale to nevadí. Více takových filmů, jelikož já si z něho vzala opravdu hodně a doufám, že i každý z Vás - ať už tu hudbu, pozitivní energii či myšlenky, které by v nás v rámci potřeb a zájmu měli zůstat....A safra - jak to ten Khan dělá, že vypadá na 30? :D (30.11.2019)

Bollywood navstivim len raz za uhorsky rok, ale ked na to dojde, nelutujem. Ani v tomto pripade usateho namakaneho mimona, ktory valcuje a bombarduje triezvym zmyslanim pohlad na nabozenstvo a kto ma Filipa, zatlieska mu. Scenaristimali vo vsetkom jasno, nebali sa logicky vysvetlit celu "schemu". Nadupane, farebne, vesele, smutne, nesetrilo sa samozrejme vaznostou. Taktiez ma trocha prekvapila "absencia" muzikalovych vloziek, pre nich typicky aspekt(P.K obsahuje skoro tri), ktore su opat vizualne paradne vychoreografovane a nasnimane. Na zaver este spomeniem uz len vylozene vymakanu kameru a strih. Cista patkombinacia bez vycitiek. !!Gentleman na moste ma dostal do kolien!! (18.12.2017)

-5* a už tu mám další Bollywood, který rozhodně potěšil a můžu bez obav doporučovat zvídavým a nekonzervativním divákům. Po pomalu rozjíždějícím příběhu, který má občas blízko třeba ke grotesce, se dostává děj do varu a ve vyvrcholení se cupuje náboženství i národnostní či společenské rozbroje. Jinde než v Indii by nejspíš podobný film ani vzniknout nemohl. Rozhodně se někdy zopakování bránit nebudu a možná pak zvýším na plný počet. Rozhodně zajímavá raritka a současné vysoké hodnocení si zaslouží. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (13.09.2017)

Jo, je to tak. Naposledy jsem se takto pobavila u 3 idiotů. Závažné téma podané satirickou formou, byť někdy u toho lehce člověka zamrazí. Dalo by se říci, že je to taková snaha o osvětu přímo z dílny produkující masovou zábavu. Zatím jsem se s tak otevřenou kritikou setkala jen u D. Mehty. Ale, to může být jen moje neznalost. Že filmy kritizují zkorumpovanou policii a politiky, to už je celkem běžné, poslední dobou se už ve filmech objevuje i častěji tzv. "ženská otázka", ale kritika náboženství? No, to chce v Indii odvahu. Nicméně, když se nad tím člověk zamyslí, je fakt, že na co se dá při takové míře korupce spolehnout. Snad jen na to, že i ti mocní by se mohli teoreticky "někoho" bát a před "někým" mít úctu. A máte vyhodit peníze za to, že vás vyslechne guru nebo psycholog? Nemám pocit, že by se konkrétně v našem ateistickém státě k sobě chovali lidé lépe. Ale, to byl jen takový povzdech, film je to naprosto skvělý a ve všem s P.K. souhlasím. (26.01.2015)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)