P.K.

Byl jsem překvapený tím, že si zrovna film z Indie tolik utahoval z náboženství (nebo spíš toho, jak ho někteří využívají k vlastnímu prospěchu). Ale byla to překvapivě svěží a vtipná komedie (favoritem jsou tančící auta), která bavila i přes dlouhou stopáž. Osobně bych sice trochu zkrátil začátek, ale to jen kvůli tomu, že zábava začíná až v okamžiku, kdy se na scéně objeví Aamir Khan a postava jeho mimozemšťana. (25.10.2018)

Aamir Khan má svoju pointu. Otvára množstvo citlivých otázok, v ktorých sa navyše ešte s chuťou porýpe, akoby solil už tak pekne krvavú ranu. Avšak na jednu otázku by som i ja rád poznal odpoved': v Indii je milon krajších herečiek, tak prečo on si vybral do tohto filmu práve takú, ktorá sa celý film ksichtí, akoby si špliechla do gatí a nevie, kam to vyhodiť... (27.01.2015)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

"Tancujúce autá", význam žltej prilby alebo testovanie funkčnosti boha, to sú nápady, ktoré si naozaj vyžadujú dívať sa na svet s určitým odstupom. Kto to všetko vymyslel, tomu patrí minimálne poklona, či iný východný výraz úcty. Jediné, čo mi tu vadilo, bola romantická línia okolo Sarfraza. Inak najlepší indický film, z tých piatich čistokrvných, ktoré som zatiaľ videl. (18.03.2017)

I když jsem nečekal vůbec nic speciálního a začátek tomu tak jaksi nenapovídal, protože na to bylo moře času (film má téměř 2h a půl), tak co se postupně odehraje a jak film pracuje s otázkou víry v našem světe je naprosto uchvacující, originální a zároveň velice jednoduché a prakticky se s pohledem PK ztotožňuji. Scéna ve studiu, kde PK reaguje na otázky guru je vrchol filmu a to konečné dopovězení příběhu mezi Jaggu a Saafrazem už jen třešnička. Podle mě tento film je klenot a právem patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím viděl. (21.02.2015)