P.K.

Keď sa z hmly vynoril Aamir Khan, tak som prevrátila očami. Keď zanôtili prvú pesničku, prevrátila som očami druhý raz. Tretí raz, keď som sa pozrela na stopáž filmu. Do polovičky sa to dalo v pohode pozerať, ale od polovičky to bolo fantastické. A na konci ma to chytilo tak, že dávam 5 hviezd. Dostali ma ... no a čo. (29.01.2015)

Většinou bolywoodu nedávám plnou palbu, ale tohle mě jako bezvěrce oslovilo, další film, co mě utvrdil, že náboženství je jen nástroj k ovládání davů, a že to někdo před tisíci lety někam sepsal a davy tomu začali věřit, je jen výmysl člověka k jeho prospěchářství. Kde chybí racionální vysvětlení, tam je víra, ale čemu má dnes člověk věřit, proč je tolik věřících a každý věří něčemu jinému, naučit se vzory našich předků, čemu věřili oni a předali to dál a dál, až se z toho stane fanatizmus. Víra, co to vlastně je? Bytí je jen jedno, tak se snažím víc být než nebýt. (19.01.2017)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

Jo, je to tak. Naposledy jsem se takto pobavila u 3 idiotů. Závažné téma podané satirickou formou, byť někdy u toho lehce člověka zamrazí. Dalo by se říci, že je to taková snaha o osvětu přímo z dílny produkující masovou zábavu. Zatím jsem se s tak otevřenou kritikou setkala jen u D. Mehty. Ale, to může být jen moje neznalost. Že filmy kritizují zkorumpovanou policii a politiky, to už je celkem běžné, poslední dobou se už ve filmech objevuje i častěji tzv. "ženská otázka", ale kritika náboženství? No, to chce v Indii odvahu. Nicméně, když se nad tím člověk zamyslí, je fakt, že na co se dá při takové míře korupce spolehnout. Snad jen na to, že i ti mocní by se mohli teoreticky "někoho" bát a před "někým" mít úctu. A máte vyhodit peníze za to, že vás vyslechne guru nebo psycholog? Nemám pocit, že by se konkrétně v našem ateistickém státě k sobě chovali lidé lépe. Ale, to byl jen takový povzdech, film je to naprosto skvělý a ve všem s P.K. souhlasím. (26.01.2015)

Indická komedie.¬         Kdyby "P.K." vyprodukovala Evropa nebo Hollywood, musil bych hodnotiti tento snímek rázně coby nepodařený, slabý pokus uspěti s diskutabilním nápadem scénáristy. S přihlédnutím k tomu, že "P.K." byl vyprodukován Indií, Bollywoodem, je mi jej zhodnotiti coby docela vydařenou komedii se zapracovanými politicko-náboženskými prvky, které hýbou celou společností a jsou zatraceně žhavé. "P.K." nesahá sice íránskému dramatu a nekomedii "Rozchod Nadera a Simin" výjimečného dramaturga Asghara Farhadiho kvalitou vypracování ani po kolena, ale s přihlédnutím k tomu, že je nadsazenou komedií, je mi jej hodnotiti velice přívětivě jako podařenou komedii s hlubším pozadím.¬                 Případná opoznámkování: Dudek; Evander. (22.08.2018)