Tři vejce do skla

Nevím, jak u jiných, ale u mě se Burianovy filmy dělí jen na dva druhy: na ty, které jsou nabity vtipem a ani vteřinu se u nich člověk nenudí a na ty ostatní, které jsou úplně nudné (většinou jsou to jeho převlekové uniformové komedie.) Tohle je ten druhý případ. Slabota. K mému hodnocení přispěla i Burianova úvodní dedukce, podle které Šléglova neupravenost byla zaviněna lájdáctvím milostivé paní. Vše spíš mluví pro opačnou možnost...že je to popleta starý mládenec a neumí si zašít nic... (09.10.2002)

Pauza, kterou si Vlasta Burian naordinoval po svém posledním (nepříliš úspěšném) filmu trvala už příliš dlouho a kdekdo začal pochybovat, zda se populární král komiků ještě někdy vrátí před kameru. Blýskat na lepší časy se začalo až v okamžiku, kdy si berlínská UFA vyžádala režiséra Maca Friče a, pamětliva mezinárodního věhlasu Vlasty Buriana, naslibovala hory doly. Film je to nadmíru atraktivní, zasazený do velkolepých exteriérů karlovarského lázeňského ovzduší, žel, se scénářem si tentokrát pánové příliš hlavu nelámali a naservírovali vyhládlému Burianovi poměrně nemotorný příběh s kriminálním přídechem, v němž nešlo ani tak o zločin, jako o příležitost vystřídat několik různých identit během jediného večera. Co se ale povedlo na výbornou, jsou písničky, jejichž ekvilibristická vytříbenost je dodnes nepřekonatelná. Pozvala mě jedna kněžna do kiosku, říkala mi golubčiku graj mi graj, bylo-li by libo papirosku, nebo bylo-li by libo radši čaj. (03.10.2008)

Tato komedie patří do 2.kategorie Burianových filmů, tj. poprvé se smějete a bavíte, ale do druhého vidění se nehrnete, stačí to maximálně jednou do roka. Ano, to jsou Tři vejce. Burian sice pěkně zpívá, v roli Naryškina je nádherný, ale jinak ten děj... no hrůza. Je to zmatené, překombinované. Ale nevadí, v tak nadprůměrných snímcích jako Pokladna, Přednosta, Když prášil atd. se tento musí zcela logicky utopit. (18.01.2009)

S tímto snímeček se mi pojí jedna silná vzpomínka na dětství. Byl jsem na prázdninách u babičky a večer jsme sledovali společně s dědou právě Tři vejce do skla. Když pominu pohádku Byl jednou jeden král, jednalo se patrně o moje první setkání s Vlastou Burianem a děda mi tenkrát vyprávěl, jak je to výborný komik. Sledovali jsme tento film se zaujetím a protože mne v určitý čas poslala babička spát, neviděl jsem konec filmu. Druhý den ráno mi to děda povyprávěl a Tři vejce do skla jsem od té doby neviděl. Až nyní, v prosinci 2018. A snímek mě opět bavil. Burian v trojroli, některé scény vskutku vtipné (opět ta jeho angličtina, např. Maj kočí je z Trutnova..), vypíchl bych kupříkladu uspávání hada bez píšťal v trojím podání. A závěr? Byl přesně takový, jaký si pamatuji, že mi tehdy, před mnoha a mnoha léty, děda vykládal. (27.12.2018)

Tak nevím, jestli tu zavládla nějaká všeobecná vlčí mlha, nebo co, ale podle mě tahle téměř Leacockovská parodie na detektivky rozhodně není ani nudná, ani překombinovaná, tím méně pak o ničem, či slabota. Nejen, že tu Burian předvede málem Chaplinovskou kreaci němé grotesky, obdařené srdcem, ale navrch tu i zazní jedna z jeho (tedy přesněji Mottlových) nejlepších písní, brilantní parodie "Oči černé". Tak co ještě chcete?!! (28.09.2018)