Dvojí život Veroniky

Po letech měním hodnocení filmu ze čtyř na dvě hvězdy, aniž bych ho v nedávné době znovu viděl (to by bylo potřetí nebo počtvrté). Překvapilo mě totiž najednou tak vysoké hodnocení - a jde spíš o to, co pro mě v poslední době znamená poslední fáze Kieslowského tvorby, která tímto filmem začíná. Dekalog mi připadá ještě "čistý", formálně odpovídající fenoménům, které chce zobrazit. V Dvojím životě mi ale už jeho pověstná spiritualita začíná připadat zamotaná sama do sebe, příliš efektní, tajnůstkářská, ve výsledku blahosklonná a povrchní. Na autenticky prožívaném duchovnu v reálném životě není nic zvláštního. A kdo hledá a nachází uspokojování v čemci "tajemném" a "velkém", považuje podle mě za duchovno zcela přirozené psychické reakce, které krom Kieslowského filmů vyvolávají např. povodně nebo půlnoční kecy o konspiračních teoriích. Jak praví klasik: "Kieslowski se v duchovních otázkách mýlí" (interní famácká historka). A kdo se nemýlí? Cavalier..? Bresson..? Olmi ve Stromu na dřeváky..? Tarkovskij v Rublevovi..? Vachek..? (04.06.2011)

Rád rozumím viděnému. Krzysztof Kieslowski však svým divákům zřetelná poselství nedopřává. Proč jen mi to v jeho případě tolik nevadí? Snad, že ukazuje svět, jako místo nevšední a záhadné, jako tajemný propletenec souvislostí, v němž lze najít mnoho dokladů o tom, že náhody nejsou tak docela náhodné. Je však přetěžké z událostí jejich vyčíst jejich skutečný význam. A to platí nejen v Kieslowského filmech. Pan režisér mi tedy nedopřává rozumět, ale právě takovým užaslým způsobem jako někdy sám nerozumím podivným setkáním a podivným shodám okolností ve vlastním životě. Vždy když se nějaká taková zvláštní synchronicita přihodí, usmívám se pak zeširoka, že nejsem ponechán soukolí mechanické nutnosti, nýbrž že jsou tam nahoře i mé vlasy jistě spočítány. Ale v tom, co se přihází, přece číst nedokážu... (24.05.2006)

Od tohoto jsem si sliboval trochu víc. Námět je výborný a za začátku jsem byl spokojen ale poté se pro mě tento film stával čím dál tím víc těžko uchopitelným. Kritizovat ale budu snad jen hudbu ze které jsem opravdu nadšený nebyl jinak nic, protože to je určitě kvalitně natočený snímek do kterého jsem se jen těžko vžíval a to není až taková chyba filmu ale moje. Nakonec poděkování kvůli zřejmé inspiraci jak už tu někteří píšete pro Amélii z Montmartru, která je pro mě mnohem snadněji uchopitelnější a celkově hodně oblíbený film. (18.11.2012)

Kieslowského rukopis je rozoznateľný, ale dej postráda tempo a nejako sa to vlieklo. Atmosféra sa buduje dlho a trochu nezáživne. Je tu mnoho dlhších pasáží takpovediac o ničom, vrátane tých jemne erotických, a aj preto som sa nedokázal naladiť. To najzásadnejšie som od Kieslowského videl a Dvojí život Veroniky je o dosť slabšie dielo v porovnaní s jeho najlepšími filmami. Radosť mi urobila iba krátka scéna - babka , ktorá sa vlečie cez ulicu. To je scéna, ktorú objavíte i v každom diely trilógie Tri farby, - Biela, Modrá i Červená. ++++++++++ Kartónové dvd, ktoré na Slovensku vyšlo je rarita. Titulky by mali byť povinnou výbavou každého dvd a dabing je bonus navyše, aspoň takto to roky funguje. Tu máme dabing, ale titulky chýbajú. Čiže francúzko-poľská verzia je vám bez znalosti týchto jazykov nanič...To však nie je všetko. Zvuk v dabingu je posunutý asi o necelú sekundu a to by sa stávať nemalo. Pri speve sa ústa hercom otvárajú s posunutým zvukom a pôsobí to dosť rušivo. Celkovo priemer a film na dvd je pre svoju "kvalitu" bezcenný kus plastu...60%. (01.11.2015)

Velmi jednoduchá a přímá dějová linka není v případě tohoto snímku na škodu, protože režisér Kieslowski pracuje hlavně s nejniternějšími pocity jak hrdinů, tak i diváků. Celý film vystavěl na výrazném audiovizuálním vjemu, postaveném na mistrovské kameře Slawomira Idziaka (Černý jestřáb sestřelen) a nevtíravém, i když velmi působivém hudebním doprovodu Zbigniewa Preisnera. Toto téměř až snové skloubení mě v kině usadilo do sedačky a i přes svou relativně krátkou stopáž mi snímek připadal ještě kratší. Tak příjemně rozporuplná směs pocitů mě při odchodu z kina ještě nikdy nepřepadla (24.02.2006)