Dvojí život Veroniky

Krzysztof Kieslowski nikdy nebude režisér mého srdce. Jeho citlivé, zdlouhavé a stylizované obrazy ve mě nevyvolávají pocity, které by měli a stejně jako obsahově (příběh a postavy) je mi jako by vše jedno a film pouze sleduji aniž bych se do něj dokázal vcítit a nebo jej chtít ovlivnit. Určitě to celé má skvěle vymyšlené a z jeho pohledu jde o geniální mozaiku do sebe zapadajících kousků, které dohromady tvoří precizní celek. Mě takto bohužel film nepřišel a jen jsem čekal, co bude dál a doufal, že barevná a umělecká nuda nebude pokračovat celých 98 minut. Tyto pocity z filmu bohužel zastínili výkon Iréne Jacob, která je velmi půvabná a předvádí skvělý herecký výkon. Třeba příště. (04.06.2008)

V Kieslowskiho filmech je určitá vyjimečnost a v tom je jejich kouzlo. Dává divákovi maximální prostor pro jeho fantazii a emoce, které lze vnímat z téměř každého detailu a tady je ruka kameramana Slawomira Idziaka přímo geniální. Je to jedinečná vizuální perla a niterně procítěný pohled do životů dvou Veronik, kde je zcela jistě obrovským bonusem neznámá herečka Irene Jacob, která je nádherná nejen svým zjevem, ale i úžasnou přirozeností projevu. Té chvály a nadšení z mé strany je tentokrát víc než dost. Barevné ladění a hudba už jen dotvářely dokonale celou atmosféru příběhu, kde nic není takové jak se zdá a vy máte neustále mnoho otázek, kde může vaše fantazie proplouvat různými teoriemi a kde jasnou odpověď nikdy nedostanete. Ty momenty s průhlednou kuličkou, zasněnými pohledy, chvílkami milování, tajuplnou tkaničkou od bot a dechberoucí představení s balerínou, nemám slov............ (13.09.2013)

Výborná kamera, působivý hudební doprovod, vynikající herecké výkony..ano, i toto je důležitým prvkem tohoto lyricko-epického snímku. Ale hlavně jde úplně o něco jiného. Nádherná obrazotvornost, která nám poskytne milion a jeden důvod k zamyšlení, ne nad tím jak to myslel režisér, ale zamyslíte se sami nad sebou..film jednoduše (ano..jednoduše) osloví vaši duši, ovšem následné úvahy jsou mnohem složitější. Zkrátka tohle by měla být povinnost pro každého myslícího člověka. Pro mne to byl jeden z nejemotivnějších filmových zážitků vůbec! (25.02.2006)

Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa Kieślowski týmto filmom snažil si to po spoločensky nonkonformnom Dekalógu a spriaznených filmoch (najmä Krótki film o zabijaniu) u divákov trochu vyžehliť. Kombináciou krásnych obrazov, nebeskej hudby a Irène Jacob v enigmatickej dvojroli so záhadným príbehom vytvoril nepreniknuteľné dielo plné šifier a symbolov, ktoré mi však svojou konštrukciou príde zostrojené len pre potechu oka a ucha diváka, považujúceho sa za milovníka európskeho klubového filmu. Popravde ako mnohí ďalší tiež neviem, o čo tam vlastne šlo a či je tento spôsob podania nezbytný (to snáď ozrejmí opakovanie niekedy v budúcnosti). O nakladaní s mizanscénou a montáži by šlo písať diplomové práce, u mňa však len zaháňali nudu, ktorá sa našťastie nezmenila v utrpenie. Ak bola Veronika anjelom, rád by som ju mal po svojom boku. Ale to je všetko. 55% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (03.05.2015)

Velmi jednoduchá a přímá dějová linka není v případě tohoto snímku na škodu, protože režisér Kieslowski pracuje hlavně s nejniternějšími pocity jak hrdinů, tak i diváků. Celý film vystavěl na výrazném audiovizuálním vjemu, postaveném na mistrovské kameře Slawomira Idziaka (Černý jestřáb sestřelen) a nevtíravém, i když velmi působivém hudebním doprovodu Zbigniewa Preisnera. Toto téměř až snové skloubení mě v kině usadilo do sedačky a i přes svou relativně krátkou stopáž mi snímek připadal ještě kratší. Tak příjemně rozporuplná směs pocitů mě při odchodu z kina ještě nikdy nepřepadla (24.02.2006)