Dvojí život Veroniky

Filmy pana Kieslowskiho mám docela zmapované a jeho tvorba na mě působí trochu jako sázka do loterie. Jen několik málo z nich se mně opravdu líbilo. A ani fylozofický nádech Dvojího života Veroniky mě neoslovil tak, jak bych si představoval. Asi mě unikla myšlenka, protože jsem tady nic intenzivního nenašel. (22.03.2013)

Krzysztof Kieslowski nikdy nebude režisér mého srdce. Jeho citlivé, zdlouhavé a stylizované obrazy ve mě nevyvolávají pocity, které by měli a stejně jako obsahově (příběh a postavy) je mi jako by vše jedno a film pouze sleduji aniž bych se do něj dokázal vcítit a nebo jej chtít ovlivnit. Určitě to celé má skvěle vymyšlené a z jeho pohledu jde o geniální mozaiku do sebe zapadajících kousků, které dohromady tvoří precizní celek. Mě takto bohužel film nepřišel a jen jsem čekal, co bude dál a doufal, že barevná a umělecká nuda nebude pokračovat celých 98 minut. Tyto pocity z filmu bohužel zastínili výkon Iréne Jacob, která je velmi půvabná a předvádí skvělý herecký výkon. Třeba příště. (04.06.2008)

Nebudu předstírat, že jsem Dvojí život Veroniky pochopil. Vůbec ne. Naopak, kdyby to tak bylo, nejspíš by mě vůbec nebavil. Právě hledání souvislostí, smyslu a symbolik je to, co dělá z Dvojího života Veroniky výjimečný zážitek... ale zároveň ho tím kvalifikuje jako jeden z nejméně vhodných filmů pro školní představení, kde jsem ho shlédnul. Z filmů, které jsme s naším gymnáziem viděli, byl zdaleka nejlepší - jenže si toho skoro nikdo nevšimnul. Já naštěstí ano, a tak jsem se nechal unést... Co divák, to výklad, dá se říct. Ale zatímco u Mulholland Drive mi to dost vadilo, tady se mi to naopak velice líbí. Božská Irene Jacob ve filmu, který je náročný na svého diváka, ale nezklame ani nejnáročnějšího diváka. Dobře, pokud tenhle komentář nedává smysl a působí roztříštěně...o to šlo;oD. Nemá smysl psát analýzu, protože názor si musí každý udělat sám a tady to platí dvojnásob. (29.06.2006)

Krzysztof Kieślowski BOL pre mňa známym-neznámym...Poznám Ho niekoľko rokov,ale až dnes som videl výnimočný autorský film,kde ma najviac dostala krásna Iréne Jacob v dvoj/role Veroniky,ktorá sa nachádza v Poľsku a tá istá žena zároveň vo Francúzsku,obidve spojuje vášeň pre HUDBU,ale ani jedna o druhej nevie,že existuje,pritom sa podobajú ako vajce vajcu! V jednej scéne sa stretnú cez sklo,keď francúzska Veronika bude v Poľsku ako turistka,ktorá objektívom v autobuse zachytí momentku poľskej Veroniky,ktorá prechádza ulicou,ale blíži sa demonštrácia,tak turisti idú preč...Vlastne poľska Veronika umiera na infarkt.Dosť ťažký snímok,ktorý vyniká bravúrnou kamerou Slawomira Idziaka(inak poľskí kameramani sú v Hollywoode vychytenou doménou),kde Slawo sa prikmotril aj do Mekky filmu,samozrejme,čudoval by som sa,keby tam nezakotvil.Film,ktorý Skúma ženu zvnútra,jej pocity,nenaplnené túžby,nahota v podaní Iréne je podstatná pre pochopenie. Réžia,hudba,kamera,strih a herečka v hlavnej úlohe je pre 90 roky vo Foreign kinematografii splneným snom! PS:Iréne sa podobá na krásavicu Audrey Tautou. (27.12.2014)

Dvakrát dvě hvězdičky... ;-) No nevím... I když Veronika(qe) byla půvabná až k pláči... Dobrý nápad a silné téma, rozmazané ovšem zbytečně přílišnými hereckými kreacemi... - - - P.S. Každopádně - ten dramaturgický tah čétédvojky - Resnais a Kieslowski - jeden den a za sebou - to je dvojí projekce o život... (06.12.2007)