U snědeného krámu

Vlasta Burian se ve své roli rytmistra Kylliana přímo vyžíval. Překvapilo mě, že jeho role není nijak bláznivá, ale patří mezi ty vážnější. Prsil se jako holub a chvílemi to vypadalo, že má místo páteře pravítko. Takové držení těla jsem dlouho neviděla. Pro mě bylo trošku nezvyklé vidět Františka Smolíka s černými ulízlými vlasy. Jeho postava Martin Žemla byla moc velký dobrák. Doplatil na to, že byl poctivý a že si myslel, že všichni lidi jsou stejní jako on. Nemám žádný problém udělit filmu plný počet hvězd. (23.02.2012)

pražské příběhy z téhle doby jsou mé oblíbené,ale tenhle....nemám ráda filmy s Vlastou Burianem,jeho role namazaných obzvlášť ne - (nechápu,jak se někdo může tomu pitvoření smát),mimochodem,to byl pěkně hnusný moment,kdy smazal dluhy....takže i když hlavní postava byl pan Žemla,negativní pocity u mne převážily (06.08.2017)

Táhlé, ale skvěle zahrané a hlavně netradiční. Hlavně Vlasta Burian ve vedlejší roli, která má sice komické prvky, ale jinak je skrz na skrz... ožrala. František Smolík exceluje na výbornou a ani ostatní herci se nedrží pozadu. Skoro až mám chuť napsat, že tento snímek předběhl svou dobu. Nebýt té místy zdlouhavosti, určitě bych šel o hvězdičku výše. 75% (06.12.2012)

Známý herecký experimentátor Martin Frič se rozhodl postavit do hlavních rolí vedle sebe herce, kteří nejen že spolu do té doby nehráli (kromě němé Falešné kočičky), ale jednalo se o naprosto rozdílné herecké naturely. Trhlý Burian, uplakaná Nedošinská a divadelní herec Smolík. Navíc každý z herců dostal roli, do které se zdánlivě vůbec nehodil. A tak jako obyčejně to Fričovi vyšlo. Nedošinská tentokrát ani nepřehrávala, negativní role jí sedla. Smolík sice občas ulítnul do svého typického divadelního patosu, ale jinak předvedl naprosto vyrovnaný filmový herecký výkon. A Burian? Takhle herecky vyrovnaného a mírného Buriana jsem dosud v žádném filmu neviděl, ani v Revizorovi. Frič dokázal zkrotit nejen jeho temperament a geniální smysl pro improvizaci, ale i sám Burian evidentně pochopil, že sem se to prostě nehodí. Zkrátka všichni tři herci si navzájem sedli, aniž by převyšovali jeden druhého. Těmto hercům zdárně sekundovala Ella Nollová v roli posluhovačky Randové, která mě film od filmu přesvědčuje o svých nesporných hereckých kvalitách a o tom, jaká je škoda, že nedostávala větší příležitosti. Měla totiž nejen úžasný smysl pro humor a satiru, ale i potenciál dramatické herečky, což se dá říci o velmi malém množství jejích vrstevnic. Obsazení neskutečně netalentované Ely Poznerové do role Pavlíny Šustrové bylo tak jediným chybným krokem Martina Friče. To jediné mi brání dát plný počet. Naše televize opomíjí tenhle film snad nejvíce ze všech meziválečných filmů Vlasty Buriana. Pradoxně zrovna v tomhle filmu ukázal Burian, že je také herec, ne jen komik. Takové paradoxy jsou možné snad jen u nás. (26.12.2008)

Dusivé drama podle Ignáta Hermanna patří mezi největší triumfy v kariéře Františka Smolíka. Fascinujícím způsobem se zde proměnili také Nedošinská i Burian. Z dnešního hlediska je ale škoda, že Smolík byl navždy potlačen právě hostujícím Burianem. Ocenit samotného Smolíka je už zřejmě jen pro pokročilé. (17.05.2011)