Valentin Dobrotivý

Válka pokračovala, nacisté nebrali ohled na nic a na nikoho a s příchodem obávaného Heydricha do Prahy se začala stahovat mračna i nad českou kulturou, dosud přežívající také díky určité benevolenci Heydrichova předchůdce, barona von Neuratha. Po osudovém atentátu na zastupujícího říšského protektora se perzekuce dotkla i mnohých osobností z řad české inteligence. Byla to zlá doba. Setkání Martina Friče s Oldřichem Novým nad scénářem jejich nového filmu lze proto do jisté míry chápat jako vstřícné gesto vyjadřující vzdor právě probíhajícím tragickým okamžikům, ať už jde o vypálení Lidic nebo zatčení herečky Anny Letenské. Nic z toho film naštěstí nezaznamenal, naopak přinesl do potemnělých českých biografů další vítaný příděl smíchu a humorného rozptýlení. Oldřich Nový v roli důvěřivého úředníka pyšnícího se precizním inventářem veškerých výdajů, i těch docela bezvýznamných, tak trochu alternoval svého předchůdce Aloise Nováka – s tím rozdílem, že tady Valentinovi otevírá možnost stát se, byť v poněkud skromnější a už ne tak okouzlující formě, znovu Kristianem, člověkem z jako by jiného světa, až rafinovaný podvod s loterijním losem. Důležité, co do významu, jsou víc než kde jinde všechny vedlejší figurky, vesměs groteskní exempláře lidské poťouchlosti, falše a přetvářky. V nanejvýš přiléhavém hereckém provedení Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Emana Fialy, Pištěka, Baldové, Šlemrové a dalších se navíc tito apoštolové oportunismu stávají autentickými, zcela přirozenými lidmi, kteří jednají, jak jim káže jejich chameleonská fasáda. Pro Hanu Vítovou, která mezitím vyzrála ve vynikající charakterní herečku, znamenal Fričův film vůbec první setkání s Oldřichem Novým před kamerou a nutno dodat, že jim to spolu ladí dokonale. Valentin a některé další paralelně vznikající snímky zosobňují takřka ocelovou výdrž českých filmařů v nejtěžším válečném období a už poněkolikáté tím potvrzují nepsanou skutečnost, že kvalitní humor vyvěrá v těch nejtragičtějších chvílích. P. S. Kde jinde narazíte na POŽURŽIL? (04.10.2008)

Tentokrát se Fričovi nepodařilo udržet zdravou rovnováhou mezi tím, aby byl snímek vyváženě vtipný i mravně přínosný. Těžce jsem zde postrádal pravidelný přísun humoru, na který jsem od Friče zvyklý. Asi 20x se během stopáže zopakoval školácký žertík s vybuchujícími doutníky a dalšími předměty, které si zrovna někdo pokusil zapálit v hubě. Celý film se nese v neuvěřitelně dětinském a naivním duchu. Je to opravdu těžce přeslazená pohádka, která sice pohladí po duši, ale nijak zvlášť nebaví ani nedovede zaujmout. Ať už je řeč o ženách (andělech) typu "Helenka", nebo o nesmírně naivním a průhledném průběhu, který tradičně poukazuje na fakt, že bohatým a vlivným ostatní rádi a často podlézají, což bylo vtipně nastíněno už v samotném úvodu při několika dialozích, které vedl nadřízený s podřízeným. Zkrátka zaujímáme postoje, místo abychom stáli. Celkově se tedy nezmůžu na více, než na slabé a otřepané 3 kousky. (15.06.2019)

Narozdíl od jiných filmů Oldřicha Nového jsem kvality Valentina Dobrotivého docenil relativně pozdě. Nenápadný úředník to v konkurenci s Kristiánem či roztomilým člověkem celkem logicky prohrává. Navíc ani Hana Vítová nemá vnitřní kouzlo, vnější půvab a přirozenost Adiny Mandlové či Nataši Gollové. Ovšem ve srovnání s Haasovým Mazlíčkem, kde je nepraktičnost hlavního hrdiny dotažena do důsledků, vytváří Oldřich Nový realistickou a sympatickou postavu. I když milionářské scény (auto, vila, zahradník, přízeň nadřízených) jsou místy křečovité, je to stále ON. Za nejlepší pokládám prvních 30 minut a potom některé špílce v příběhu - paní Dousková posílá kostým, Maruško, kam jsem dal ty zlaté hodinky, zvoňte dvakrát a silně. Ačkoliv se neutrální divákův vztah k hlavní dvojici postupně změní, mají v tomto filmu snad víc než, kde jinde, důležitou úlohu vedlejší postavy, které vytvářejí příhodný kolorit - Jaroslav Marvan (lepší než podobná role v Katakombách), Baldová, Pištěk, Průcha, Pešek, Fiala, Řepa. Na rozdíl od jiných komedií těch let se do sebe snaží absorbovat i jiné prvky. Nechce vychovávat, ale ukázat, co dokáží udělat žert a peníze. Nutno říct, že si s tím poradila velmi dobře. "Takže včerejší položku škrtám a k dnešnímu datu zaneseme chléb třicet haléřů." (18.03.2004)

Upraveno v červnu 2020. Valentin Dobrotivý je situační estráda se vzletně koketním tanečním krokem společenské satiry. Maloměšťácká přezíravost vyššího středního stavu je přinucena střídavě panáčkovat a v nestřežených okamžicích potom navíc odkládat masky společenské přetvářky. Fraška je zaměřena na prospěchářské tendence mezilidských vztahů, jeden z ostřejších šípů se zabodává do principů úřednické hierarchie. Martin Frič vyplodil další dychtivě rozvernou a nakažlivou radost ze života s kapkou vlídného pohlazení, aneb škodolibí vtipálci dostanou za vyučenou a ušlechtilá lidská duše slaví velkolepé vítězství. Hvězdou dění a předmětem veselé nálady je Valentin Plavec (vynikající Oldřich Nový), vždy svědomitý úředník pojišťovny a jedinečná oběť nemístného žertíku. Šprým nadzemsky nabývá extrémních rozměrů, přesto se každá nepříjemnost může stát i cennou životní zkušeností. Navíc film v dobrém rozpoložení umí dosáhnout odměny potřebným. Hlavní ženskou postavou je Helena Bártová (dobrá Hana Vítová), Valentinova snoubenka, zaměstnaná v módním salónu. Náhlá a nezvyklá snoubencova ztřeštěnost není zdrojem pochyb, je výhodnou partnerskou oporou i ve zmatku vnitřního neklidu. Mezi důležité postavy patří Rudolf Bejšovec (příjemný Ladislav Pešek) a Eman Voborník (příjemný Eman Fiala), nerozlučný párek úředníků pojišťovny s dětinskou škádlivostí celému pracovnímu kolektivu. Smích přeci léčí i samotného napáleného. Výraznou postavou je Bureš (velmi příjemný Jaroslav Marvan), agilní přednosta úřední kanceláře pojišťovny. On je tím nezbytným článkem mezi nároky vedení a pracovní povinností úředníků. Zahálka v jakékoli podobě se netrpí. K těm výraznějším postavám patří také Arnošt Kahoun (příjemný Vojta Novák), ředitel pojišťovny. Dlouhotrvající kancelářský rozruch musí být náležitě vyšetřen, a popřípadě stav povýšit, anebo ponížit. Laskavou tváří je Troníčková (zajímavá Marie Blažková), Valentinova dobromyslná bytná a jeho bezpečný ostrůvek vstřícné společenské lidskosti. Z dalších rolí: na dost přehnanou Plavcovu šetřivost alergický domácí (Vladimír Řepa), starostlivá Helenčina matka (Milada Gampeová), povinně povýšená Helenina zaměstnavatelka a majitelka módního salónu Dousková (Meda Valentová), lakotný Valentinův strýc a provozovatel restaurace Kudrna (Theodor Pištěk), jeho kalkulující manželka Maruška (Zdeňka Baldová), na vhodnějšího ženicha líčící Kahounova manželka (Růžena Šlemrová), její na vdávání zralá dceruška Julie Kahounová (Lili Hodačová), schopná agentka prodejny automobilů (Jiřina Sedláčková), či bezelstně prostý kancelářský zřízenec s nemocnou dcerkou Jindřich Biebr (Jaroslav Průcha). Valentin Dobrotivý je osvěžujícím pobavením s věčně roztaženým úsměvem od ucha k uchu. Satirizující sklony zkušeně využívají karikatury a touhu po velkolepém prožívání. (30.09.2009)

Tak já bych si taky podovolil napsat nějaký ten komentář. Poprvé jsem tento film viděl jako dítě a přesně si pamatuju, jak mě Pešek s Fialou štvali. Instalovat Novému umělou kaňku na lejstra, no proč né, ale odlákat ho kvůli tomu od stolu pod záminkou pomoci jednomu z nich, no fuj, to se přeci nedělá. Samozřejmě jsem tehdy netušil, že stejnou taktiku použijí po pár letech naši národní hrdinové bratři Mašínové, kteří vytáhnou zlého esenbáka z jeho kukaně úpěnlivou prosbou o pomoc při nehodě, aby ho pak mohli lépe podříznout. Zkrátka, Bejšovce a Voborníka neomlouvá ani to, že Plavec zase nebyl tak úplně kladnou postavou, když si bez výčitek svědomí čistil boty o rohožku pana domovníka, a nerespektoval tak soukromé vlastnictví, v podstatě můžeme říct, že otevřeně kradl. Ve filmu mě překvapily tehdejší cenové relace - rohlík stál 30 haléřů, jízdenka na tramvaj 3 koruny, takže by člověk řekl, že přepočítací kurz tehdejší měny na dnešní byl tak přibližně 1 ku 10. Do toho ještě celkem zapadá to luxusní auto za 80 tis. Kč, dejme tomu ty jejich úspory za 20 tis., ale vila za 240 tisíc? Kde se dá dnes koupit v Praze barák za 2,4 mil. Kč? Že bych se hned postavil do řady... tedy spíš bych zkusil tu frontu předběhnout. A ta Plavcova výhra v přepočtu 10 mil. Kč taky nic moc, ta by dnešnímu člověku zvýšila srdeční frekvenci tak maximálně o 10 buchů za minutu. (08.12.2012)