Nymfomanka, část I.

,,NĚKTEŘÍ LIDÉ ZÁVISLOST OBVIŇUJÍ, NĚKTEŘÍ JI OMLOUVAJÍ. MĚ OVLÁDAL CHTÍČ, NE POTŘEBA. CHTÍČ ZA MNOU NECHÁVAL JEN ZKÁZU, KAMKOLI JSEM ŠLA.“… /// Joe vypráví svůj dlouhej příběh. O objevení kundy, ženský síly (proč nelétat, když máte křídla…), vymejšlení požitků. Prošukávám se kapitolama… ach jo, Larsi, nějak moc to nepobírám. Film plnej nahoty, šukání a kouření čuráků… Tvá touha šokovat byla jistě uspokojena, ale ve mě to po hodině už nevyvolává vůbec nic. Příhody, který ani neovlivňujou její život (ten ovlivňuje ... se ukaž blamáž…), ve spojení s nevděčnou filmařinou a cílem předvést touhu po zaplnění všech otvorů… snad pokračování ukáže víc, než jen frigidní vagínu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ztrátu panenství můžu vyjádřit rovnicí. Třeba 3+5. (Ne, nic se to rovnat nemá! Nebo …?) 2.) Ve svým okolí mám přezdívku vysavač. 3.) Thx za titule ,,Karpi“ a ,,charel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.04.2014)

Tiera baví provokovat, to je všeobecně známo. Ale kam až je schopen jít? Odpovědí je Nymfomanka. Nabízí opět řadu zajímavých záběru, které připomínají především jeho starší snímky Prvek zločinu a Evropa, Dlouhé záběry, kdy kamera projíždí objektem a nabízí pohledy z různého úhlu na ležící ženu. Poetické záběry či hra symbolů ať už z oblasti matematiky, rybaření, přírodovědy nebo hudby mají zřejmě docílit hloubky příběhu, ale působil na mne spíš rušivě. Jenže mi to nedalo. Pustila jsem si Nymfomanku ještě jednou, aby mi navazaovala na druhou část. A objevila se mnohem zábavnější poloha. To, že si z nás pan režisér bezostyšně utahuje jsem vnímala už poprvé, ae podruhé se mi podařilo naladit se na jeho vlnu. A užila jsem si to!! Začala jsem se těšit na dvojku. (08.12.2014)

Rozhodně jsem od LvT čekal větší sadu, větší úlet, menší ucelenost, více otázek. Obliba, pochopení a míra akceptování Nymfomanky bude u jednotlivého diváka bezesporu záviset na subjektivním přístupu k fenoménu závislosti na sexu, přičemž první díl je rozhodně tou poutavější a "zábavnější" polovinou. Tu táhne Stacy Martin roli teenky Joe, jejíž životní příběh sexu už od útlého mládí sledujeme jako autobiografickou zpověď. Zdatně sekunduje SLB, zato Charlotte Gainsbourg a Stellan Skarsgård jsou v této části absolutně minimalističtí. Za sebe musím říct, že byť mě v obecné rovině LvT vzhledem ke svému standardu wtf filmařiny zklamal, tak jsem nikdy o nymfomanii a jejích conditions&consequences nepřemýšlel, což pro mne učinilo film na toto téma zajímavým a stravitelným. 80% (31.03.2014)

Vyjdu-li z axiómu, že podpětihvězdičkový Trierův film je nerealizovatelný, je Nymfomanička vol. I, přestože mi dává slabší divácký zážitek než všech pět dosud viděných, epochálním dílem: Už od první minuty (pravda, i vlivem nezrušitelné před-pojatosti) se mi zdá, že zde Lars Veliký dává zcela otevřeně najevo to, co třeba v Melancholii bylo ještě možno nevidět, popřít nebo aspoň odsunout do pozadí, čemu tady však nelze uniknout, a co se dá shrnout úsměškem „diváku, koukej, jak s tebou vyjebávám – a jak s tebou vždycky vyjebu“. Trier chce, abych se jakýmkoli pochopením, přijetím či nepřijetím jeho filmu blamoval. Ukazuje, že není možnost rozhodnout, zda sleduji umělecky rafinované dílo nebo kýčovitý slepenec, zda jeho účelem je výpověď nebo výdělek (přičemž není žádná korelace mezi první a třetí, resp. druhou a čtvrtou variantou), zda mám právo prostě přijímat to hezké a primárně prodivácké (ať už erotickou nebo komickou složku, vztah s otcem, komunikaci Joe se Seligmanem nebo třeba hned úvodní úchvatný labyrint zdí, myšlenky jako "revolta proti lásce" aj.), nebo mám v tom všem odkrývat kontroverzní parodičnost, nebo onu parodičnost odhalovat jako účelovou plytkost, nebo… Mimořádně kvalitní film nebo kýčovitá sračka? „Hádej“, směje se Trier. Klopotná snaha zakrýt letitou tvůrčí krizi, jak tady někdfo píše? I kdyby, tohle vám k vypořádání se s Trierovou Nymfomaničkou prostě nepomůže. To ale není všechno, on ten účelový reklamní humbuk totiž není jen širší součásti díla (spolu s dílotvorným záměrem dostat do kina co nejvíc platících diváků) – i samotné tělo filmu s tímto humbukem očividně pracuje. I to úvodní nasrávací sdělení o cenzurované verzi se jeví jako součást hry – a opět si můžete vybrat, zda jde o hru tvůrčí nebo výdělečnou – já myslím, že obojí, koneckonců i ta manipulace za účelem vytřískat z toho co nejvíc, je součástí uměleckého záměru. Stručně k tématu: Tvrzení, že má jít o film o ženské sexualitě, je ještě větší marketingově tvůrčí fligna než vše ostatní (snad jen "cantus firmus" lze považovat za povrchní, ale pěkný příspěvek k tomuto tématu) a dokonce ani sexualita samotné Joe zde není něčím, co by se dalo konzistentně uchopit. Nymfomaniac Joe zde nefunguje jako sexuální subjekt, nýbrž jako aktivní sexuální objekt - a o kom se vypovídá, jsou muži, s nimiž se setkává. Joe jako subjek, jako osobnost, nese témata jiná: osamocenost, problematiku libovolného jedince jakožto latentně „asociálního“, problém viny a kulturu "viny". Všechno to ovšem Trier opracovává a kloubí způsobem hodným obdivu, byť způsobem lehkým, jakoby rozvíjením volných variací na titulní zadání. Samotný závěr „Nic necítím“ – tma, s ramsteinským nášupem a upoutávkami na vol. II, je ve všech ohledech tohoto komentáře naprosto epesní tečkou (vlastně pomlčkou). (23.01.2014)

I přesto, že některé situace jsou dobré, tak zase mnoha jiným je věnována zbytečná-nadbytečná pozornost a roztahanost - čímž ztrácí film tempo, čemuž značně napomáhá neustále vracení se do (reality) pokoje, kde si Charlotte Gainsbourgova povídá se Stellenem Skarsgardem a to často velmi nudně a zase roztahaně. 330minutová director´s cut si fakt nechám ujít a kdyby Lars von Trier méně onanoval nad pseudointelektuálním pohledem, mohl to být zajímavý pohled do jednoho života jedné ženy. (30.12.2013)