Pianistka

Velmi přesvědčivý, realistický film. Pouštěl jsem si ho několikrát, s odstupem, a musím říct, že zde platí - v jednoduchosti je síla. Tím mám na mysli, jak přehledně jsou jednotlivé postavy charakterizovány. Jisté jsou silné autobiografické rysy autorky knihy E. Jelinek, která podobný život, v jeho hlavních rysech mohla prožít...Jestli někdo očekává, že ve filmu bude nějaký skandál, či nějaké úchylky, tak to v něm sotva najde. Od toho jsou jiné filmy. Na film je možno se dívat z více úhlů pohledu. ...Jednak jako na končící svět milovníků salónů, kde se diskutovalo o společenském či kulturním dění; taky na vyučující, kterou - pokud se člověk zajímá o nějaký druh umění - tak by bylo dobře jí být vystavený, jejím nárokům, její schopnosti věnovat své práci víc, než se formálně očekává; a za další, taky jako na pohled na osobu, která podléhá své matce, a draze platí za to, že nevedla "běžný" život. (06.05.2014)

V době vzniku filmu, před 19 lety, musel v divákovi vyvolat buď velké znechucení nebo nadšení. Určitě ho ale nenechal v klidu. Dnes, kdy se na nás sexuální úchylky ve smyslu LGBT valí horem dolem, není film nic mimořádného. Zkrátka jen další sexuální úchylka, popsaná a "zlidštěná". Isabelle Huppert ovšem hrála skvěle, stejně tak její matka v podání Annie Girardot. A taktéž mladý milovník v podání Benoita Magimela hrál bezvadně. (08.06.2020)

O rok neskôr vyšiel Pianista a jeho smutný psí pohľad bolo niečo, toto je veľmi čudná historka o neukojenej dáme. Neukojenej do tej miery, že sa radšej reže a keď rezanie nestačí, odbavuje sa sledovaním aktov iných. Potom príde mladý pán, čo by aj ukojil tú starú rárohu, ale ona má mindráky, takže ho stále len fajčí a najlepšie ani nie do konca, aby zajac pribehol znova. Nuž a toto Natalie Portman označila za skvelý film, ktorý ju ovplyvnil už v dvanástich rokoch, keď ho videla. Nuž, keď takýto príbeh sleduje dieťa, nečudujem sa. Film o mizernej žene a jej mizernom živote. (22.05.2023)

toto sociální drama je vyjímečné svým otevřeným pohledem na běžnou nenápadnou umělkyni, která je týraná z jedné strany despotickou matkou a z druhé svým nevybouřeným sexuálním životem ovlivněným její SM úchylkou. To všechno se v ní bije a musí s tím žít a když navíc není hloupá, tak jí není co závidět. Téma je zpracováno důstojně, jak je u Hanekeho zvykem a postavy se chovají přirozeně a uvěřitelně. Jen díky depresivnímu tónu zůstává pod hranicí pěti hvězd. Rozhodně však doporučuji! [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.07.2015)

Pianistka se velmi těžko vstřebává a ještě hůř se o ní píše (komentář může obsahovat spoilery). Předně musíme sledovat dva komplikované, vyhrocené vztahy (matka x dcera, učitelka x žák) a navíc v průběhu filmu přehodnocovat názor na jednotlivé postavy. Haneke opět, jak je jeho dobrým zvykem, nechutně manipuluje s divákem, když ho nejprve donutí Eriku za její jednání nenávidět, aby ji posléze učinil obětí prachsprostého, čítankového znásilnění. Na jednu stranu se v tu chvíli vkrádají nebezpečně misogynní myšlenky jako "to má za to", na straně druhé se objevuje lítost a vztek nad bezmocností hlavní (anti)hrdinky, která je navíc do značné míry dílem přehnaně protektivní a incestuálně-despotické matky. Tahle morální facka, kterou nám režisér uštědřuje, není nepodobná té z Funny Games nebo z Tarantinových Hanebných Panchartů (inferno v divadle) a vytváří možná ještě silnější kognitivní disonanci. Nakonec to vše můžeme číst jako tragický příběh o ženské (nebo i obecně lidské) impotenci, kde neschopnost zdravě se sexuálně vyjadřovat úzce souvisí s neschopností plně se realizovat v profesním/uměleckém/tvůrčím životě. _____ Nejprve jsem vůbec netušil jak film hodnotit, ale za takhle výjimečné zprostředkování protichůdných emocí musím jít na max. Haneke je ďábel. (19.02.2011)