Ochranné zbarvení

Dlouho doznívající facka jednoduchému vnímání morálky, konformismu, cynismu a oportunismu. Sledujeme, kterak spolu zápasí naivní idealismus, přesvědčený o tom, že ví, že koná tak, jak je to správné, a poněkud unavený pragmatismus, který se řídí tím, co mu přinese užitek, a který si už pomalu začíná uvědomovat, že z využívání druhých se taky nejde těšit donekonečna. Mistrně napsané a geniálně pointované - výsledek "sexuálních" snažení obou hlavních postav. Tento snímek přináší především nesmírnou porci nejistoty, neradí, neléčí, nenabádá, nemoralizuje. (08.07.2008)

"Morální neklid!" je jev typický pro pozdní stalinismus a postupné vyhnívání někdejších ideálů. Jakoby bezrozporný povrch usazující se společnosti s jasnými východisky a zaběhanými rituály přerůstá postupně a velmi poznenáhlu do mravního rozkladu. Zhruba tak lze rozumět kontextu konfrontace dvou mravních konceptů, které jsou navenek vzdálené až protikladně, ale u nichž zejména v závěru filmu tušíme jejich budoucí splývání. Film je ozvláštněn pohledem do "vnitřností" studentské odborné činnosti a za pozlátka akademických titulů. Koroze rezignace, prostupující závěrečnými scénámi, je v tomto ohledu zvláště výmluvná. A naši současnost předjímající. (18.01.2009)

Zanussiho filmy mě vždycky spolehlivě dostanou do stavu apatické sklíčenosti, ze které se musím pokaždé pořádně vyspat (abych se však probudil opět do stejného světa, který Zanussi tak bravurně ve svých filmech analyzuje). Idealistické vědecké embryo Jaroslav se na soustředění studentů lingvistiky dostává do sporu se svým kolegou - cynikem a těžkým pragmatikem doc. Szelestowskim. Lze v životě uplatnit myšlenku rovnosti šancí, nebo je spravedlnost jenom kost hozená idealistům, aby si na ní časem vylámali zuby? Jaroslav je na začátku své akademické dráhy. Zatím nenesl tíhu větší odpovědnosti a myslí si, že spravdelnost patří mezi nejvyšší imperativy - což však kolega Szelestowski sarkasticky zpochybňuje. Svět je takový, že je úplně putna, když máte nejlepší práci, ale jste přitom z instituce, kterou váš šéf nesnáší... Je úplně jedno, co si myslíte - říct musíte jen to, co se od vás slyšet chce... A nemusí jít jen o akademické prostředí, problém je univerzální. Aby člověk přežil (obrazně i doslova), musí být neustále ve střehu, musí se naučit mazat med kolem pusy, musí se naučit politikařit... Vytvářet iluzi, přetvařovat se, probíhat životem jako chameleon - tu zeleně, támhle žlutě či oranžově, před panem rektorem fialově, úředníkem na magistrátu modře, u tchýně hnědě... A Zanussi tento věčený problém ve svém filmu zobrazuje dokonale - věcně, na celkem typickém (a sobě blízkém) příkladu akademické komunity, s nejednoznačným, ale velmi podnětným vyústěním. Ochranné zbarvení je pro mě spolu s Konstantou zatím nejlepší jeho film. (28.12.2008)

Zanussiho film, ktorý je základným kameňom kánonu poľského kina morálneho nepokoja (často prezývaného aj kino sociálneho nepokoja, pretože komunistov slovo morálka desilo aj v spánku) je veľmi komorným príspevkom do prúdu "čistého" realizmu, reflektujúceho súčasné spoločenské témy a zobrazujúceho zlo. Uzavretý socialistický mikrokozmos akademického prostredia tábora kdesi v odľahlej provincii predstavuje živnú pôdu pre dialóg medzi dvoma predstaviteľmi národnej inteligencie. Mladý Jaroslav predstavuje generáciu idealistickej mládeže, veriacej vo večné morálne a etické hodnoty. Jeho protivníkom je starší Jakub, ktorý by mal byť mentorom a ideálom, ku ktorému je možné vzhliadať - vzorom, aký vyžaduje štát. Film sa však neobmedzuje na čas a miesto - v príbehu sa vyskytujú prvky folklórneho charakteru a spomínajú sa roky, ale univerzálnosť témy moci a krutého civilizačného výdobytku kariérizmu je aktuálna i dnes. V psychologickom vnorení do postáv ide až na kosť a pred divákom odhaľuje obnaženú pravdu, ktorá sa v systéme, postavenom na veľkých gestách a malých skutkoch, stáva bájnou alegorickou postavou. Elegantné metafory idylickej prírody a človeka ako jedinca i kolektívu, ktorému dominuje pokrytectvo. Svet v ktorom nemá čisté svedomie miesto - ten náš. Zanussi však postúpil ešte o krok ďalej, keď odmietol prevziať národnú cenu, ktorú mal právom dostať Wajdov, komunistickým aparátom odstavený, Muž z mramoru. Odvážne a nebezpečné, ale systém pravú podstatu jeho filmu i tak neobjavil. To len finálne potvrdzuje Zanussim predkladaný fakt, že v tej dobe nerozhodovali múdri ľudia - tí len stáli v pozadí a ťahali za povrázky. Ľudia dokonale skrytý pred systémom vďaka svojmu ochrannému sfarbeniu. 85% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. (05.11.2014)

Mé první seznámení s tvorbou K. Zanussiho díky ČT 2 a velká spokojenost. Hlavní téma sváru mezi naivním idealistou a zkušeným chameleonem mi je celkem blízké a zajímá mne. Vyzdvihnul bych herecké výkony v hlavních i vedlejších rolích. V závěru to trošku sklouzávalo až k absurdní grotesce, která ale náramně pobavila. (01.10.2012)