Ten třetí

Je sice hezký, že má film jakousi hloubku, divák se nad ním musí opravdu zamyslet, aby ho jakž takž pochopil (těžko říct, jestli se dá pochopit vše) a že příběh začne dávat smysl až ke konci, ale to mi nevynahradí dvě hodiny nudy, nepříliš zajímavého příběhu i nevýrazných postav. Upřímně mi to dalo celkem práci se donutit film dokoukat a i když konec lehce vylepší celkovej pocit, že to přece jenom mělo aspoň nějakej smysl a myšlenku, tak to stejně nemůže zachránit film jako celek. Pro mě první větší Haggisův přešlap. (17.09.2014)

Proč se někdo snaží mermomocí uchopit neuchopitelné? Kdyby něco takového Paul Haggis zamýšlel, tak nám to Third Person předloží úplně jinou a polopatickou formou. Tohle byla nádherná mozaika spletitých vztahů, kde jsem přeplouvala z jednoho do druhého, aniž by to rušilo moje nadšení snad z každé postavy, která se tam vynořila a procházela určitou emocionální krizí. Ucelená mozaika se objeví až téměř ke konci, ale to nic nemění na tom, že po tomto zážitku jsem si musela dát Paula do mé Topky scénáristů a doufám, že s ním prožiji opět něco tak skvělého, jako byl Third Person. O hereckém obsazení snad ani nemá smysl polemizovat, jména nahoře vypsaná hovoří už sama za sebe a Liamovi ta role vysloveně sedla. (12.02.2015)

Vlastně to nepůsobí ani tak prvoplánově, jak bych od Haggise očekávala, ale co naplat, mně tahle mozaika bolestných lidských příběhů nijak zvlášť neuhranula. Místo abych se nechala unášet netradiční romantikou v případě Adriana Brodyho a té Rumunky, tak jsem si pro sebe v duchu kroutila hlavou, jak je ten ňouma naivní, linie s Liamem mě nebavila vůbec a tak nejzajímavější mi nakonec přišla story s Milou Kunis a to jí normálně ani moc nemusím. Ke konci to trochu nabralo dech, ale ani to mě nezasáhlo natolik, abych zvedla hodnocení, lituji. (27.09.2014)

Prověřený a provařený scénáristický fígl zvaný „Bobby Ewing ve sprše“ není žádným velkým třeskem originality, v tomto případě je ale cesta natolik pestrá a poutavá, že vás cíl nijak nezklame. Napoprvé jsem se trochu ztrácela, napodruhé jsem si ale film vychutnala a nadšeně objevovala všechny stopy vedoucí k pointě. Za mě ANO nejen tomu třetímu, ale i prvním druhým a hlavně Třináctce. ;) (31.08.2016)

Hm, mám taký pocit, že Paul Haggis sa chcel zahrať na Guillerma Arriagu, alebo žeby sa nechal inšpirovať o rok starším filmom The Words? Každopádne, ani jedno, ani druhé mu nevyšlo! Inými slovami, niekedy je menej naozaj viac. Myslím, že viem, čo sa tými tromi príbehmi Haggis snažil povedať, veď v závere nám to v podstate aj dosť (ne)nápadne naznačil. Ale napriek tomu, že všetky tri príbehy mali toho kopu spoločného, naozaj nechápem načo sa silou mocou ešte mali aj nejakým spôsobom odlišovať, a to aj v dosť zásadných veciach. Oceňujem síce ten umelecký záver a tzv. "mindfuck", s ktorým sa stretávame v čoraz viac filmoch, ale ako celok mi to napokon nepríde zrovna konzistentné a úplne zodpovedajúce svojim dejovým zvratom a detailom. No neviem, ja osobne som napokon dosť sklamaný... A to som mal od tohto filmu dosť výrazné očakávania, bohužiaľ nenaplnené. (27.09.2014)