Ten třetí

Dlouho jsem neviděl tak zajímavý film. Nutno říct, že už nějakou dobu jsem neviděl žádný film, ale po té určité pauze jsem si nemohl přát lepší film. Za tip na tento film děkuji uživateli KGB alias Honzovi Ryšánkovi. Hodně podobné filmu The Words, který jsem žral. A tak zákonitě moje sympatie směřují i k tomuto dílu. Herecké obsazení nemohlo být lepší. Velmi šikovně propletené děje, které by i samostatně stačily na plnohodnotný film, dokázaly udržet v napětí po celou dobu představení. Na konci si s námi režisér trochu pohrál, chvilku jsem myslel, že jsem se v tom ztratil. Ale nakonec si myslím, že jsem to nějak pobral. Radši ani nebudu číst rozbory od rádoby expertů a budu si žít v domnění, že jsem dostatečně inteligentní. 80%. (26.09.2014)

Po mym milovanym Crashi další Haggisova vyvedená mozaika; až do poslední chvíle nečitelná, ale o to cennější. Hvězdičku strhávám za brutálně přetaženou linku s Milou, která na mě působila jako normální zjevení, vyloženě nepatřičně. Naopak další dvě dámy se ve svých rolích našly a předevšim Moran Atias s Adrienem Brodym utvořili co do humoru a sex-appealu naprosto dokonale vyváženej pár. Takže zase jednou spasiba, mistře Haggisi... (12.09.2014)

Hm, mám taký pocit, že Paul Haggis sa chcel zahrať na Guillerma Arriagu, alebo žeby sa nechal inšpirovať o rok starším filmom The Words? Každopádne, ani jedno, ani druhé mu nevyšlo! Inými slovami, niekedy je menej naozaj viac. Myslím, že viem, čo sa tými tromi príbehmi Haggis snažil povedať, veď v závere nám to v podstate aj dosť (ne)nápadne naznačil. Ale napriek tomu, že všetky tri príbehy mali toho kopu spoločného, naozaj nechápem načo sa silou mocou ešte mali aj nejakým spôsobom odlišovať, a to aj v dosť zásadných veciach. Oceňujem síce ten umelecký záver a tzv. "mindfuck", s ktorým sa stretávame v čoraz viac filmoch, ale ako celok mi to napokon nepríde zrovna konzistentné a úplne zodpovedajúce svojim dejovým zvratom a detailom. No neviem, ja osobne som napokon dosť sklamaný... A to som mal od tohto filmu dosť výrazné očakávania, bohužiaľ nenaplnené. (27.09.2014)

Tenhle film mi dal docela zabrat. Po dlouhém přemýšlení v průběhu filmu o tom, co vlastně jednotlivé příběhy spojuje, mě na konci zklamalo, že určité prvky pouze mátly diváka, aby si celou dobu nebyl jistý, o co tam jde... Místo toho, aby děj postupně spojoval příběhy dohromady. Původní myšlenka filmu je jinak podle mě velice dobrá, herci taky úplně skvělí a Third Person by klidně mohl aspirovat i na čtyři nebo pět hvězd, ale když se film snaží z diváka dělat blbce, je tu něco špatně. (14.12.2014)

Další ambiciózní projekt Paula Haggise, který to měl nejen u mě po vykalkulovaném hyperkorektním dramatu Crash lehce nahnuté, se znovu drží tradičních vzorců. Není okázalý ani výstřední, není ani polopatický. Na druhou stranu výtečně vede herce a nemůžeme mu upírat řemeslnou zručnost. Pod rouškou „klasického“ vyprávění představí několik zajímavých hrdinů, kteří se divákovi postupně dostávají pod kůži. Ten s přibývajícími minutami totiž víc prahne po tom, dozvědět se o nich další informace. Atmosféra houstne, Haggis se nebojí překvapení. V jistém okamžiku vyprávění se začneme těšit na to, jak se jednotlivé linie propojí; zda to udělal Haggis sofistikovaně, nechám na divácích. Sdělil vše tak, jak jsem pochopil, ptají se. Nebudu prozrazovat, ale je jasné, že fiktivní svět se s tím reálným proplétá velmi často a nadmíru rád. Určitě leckomu dojde, že Mila Kunis dělá housekeeping v New Yorku, zatímco k její zásadní ztrátě papírku s adresou dochází v Paříži, kde se odehrává příběh Liama Neesona a Olivie Wilde. A leccos dojde i beze slov, což je o to cennější. Je asi zřejmé, že Haggis na to mohl jít s mnohem jasnější formou, nešel, jeho záměrná volba, holt nemůžeme mít všechno na zlatém podnose (i tak si myslím, že závěr měl být lépe dramaturgicky uchopený). O důvěře, vině nebo odpuštění se toho dozvíme docela dost. Navrch si užijeme změny nálad Olivie Wilde, netradiční romantiku v podání Adriena Brodyho nebo půvab na hereckém poli začínající Loan Chabanol. (21.10.2014)