Frajeři ve Vegas

Klasický Turteltaub. Last Vegas táhnout hlavně čtyři skvělí herci, kteří si tu vzájemnou interakci očividně užívají. Nebýt nich, o zapamatováníhodný zážitek by se jistě nejednalo - ať už kvůli stokrát omleté základní struktuře vyprávění, či povrchnosti onoho tradičního poselství, že si musíme vážit přátelství. Pro mě to však byl, a nestydím se říct, že zejména kvůli hlavní představitelům, velmi příjemný, nenáročný zážitek, který mě sice rozesmál jen párkrát, ale díky němuž jsem dokázal na hodinu a půl zapomenout na trable a útrapy každodenního života. (24.09.2014)

Takhle to nejspíš dopadne, když se chlapi na stará kolena rozhodnou zanechat na moment stereotypního života a rozjet to ve Vegas. Jeden se zamiluje, druhý si vyhodí z kopýtka, další konečně vyleze ze své ulity a ten poslední si začne vážit své ženy. Popravdě, nebýt tam té neskutečně trapné romantické linky mezi opravdu prkenným Douglasem (obávám se, že nespočetné množství botoxu mu nedovoluje se nějak přesvědčivě tvářit) a starou rádobymladou Mary Steenburgen, tak bych se bavila. Ale "obrovskou lásku vzniklou po pár společně strávených hodinách" jakž takž toleruji jen u naivních snímků o naivních mladých. V tomhle scénáristé poněkud překročili hranici únosnosti. Morgan Freeman většinou podobné hlouposti dokáže zachránit, ale tady nastoupil do potápějící se lodi, bohužel. Takže takový průměr, kterému uděluji tři slabší hvězdičky. (14.09.2014)

Čtyři herecké legendy a jeden tak docela rutinní výlet do města hazardu. Jon Turteltaub natočil další bezkrevný snímek, který docela křečovitě promrhává veškeré šance být něčím víc než jen docela zábavnou a dojemnou jednohubkou, která je ovšem na druhý pohled strašně neoriginální a předvídatelná. O promrhaných hereckých talentech ani nemluvě. [60%] (22.01.2014)

Z pohľadu niektorých aspektov, môže väčšina ľudí týmto sympatickým starším pánom iba závidieť. Možno by väčšina z nás chcela v ich veku mať aspoň takýto elán. Aj keď nejakým tým problémom sa určite nevyhneme. Príjemná, nostalgicky založená filmárična, ktorá má na to stále potešiť a zabaviť diváka, a ktorá stojí hlavne na skvelých výkonov ústredného hereckého tímu. (19.01.2020)

Zpravidla sleduji veškerou kinematografickou svoloč na svém laptopu, protože ten je ode mě zvyklý už na ledasco; od tvrdého zoofilního porna, kde si to bez skrupulí rozdává lenochod s kaprem, přes asijské dokumenty o ekonomické situaci v Arménii, až po všech čtyřicet dílů internetového pořadu Druhy banánů a jejich tvary. Avšak já, lišácký píčus, jsem překvapivě učinil výjimku a tento velkofilm si stáhl a hodil do své super třidé telky. Původně jsem si myslel, že neživé věci jsou... mno, ehm, neživé. Ale když jsem svýmu Samsungu naládoval do útrob toto veledílo, začal na mě skrze své spoje mluvit. Nejdřív jsem mu moc nerozuměl, protože upřímně, televizština není moje parketa, ale po několika scénách jsem ho začal chápat. On se, chudák maličká, snažil spáchat sebevraždu. Prvně vyhrožoval, že si podřízne spoje od satelitu, ale to jsem mu záhy vymluvil, protože jsem mu film dodal na flashce a nemělo by to smysl. Pak se snažil překlopit květináč nad ním a rozbít si jím svoji super OLED obrazovku. Kokot. Hypnotizoval fikus na poličce, ale ten nereagoval, protože byl zaneprázdněn zjištěním, že vlastně není fikus, ale marihuana. Když na jeho prosby nereagoval ani porcelánový slon na komodě, do jehož chobotu jsem mu ukryl dva gramy kokainu, Samsung zavelel a vyhodil mi elektřinu v celém bytě. Vlastně to ani nebyla třidé televize. Spíš televize. Ne.. spíš rádio. Vlastně to ani nebyl byt. Spíš kámošová koupelna. Ne... spíš záchod. Vlastně to ani nebyl kokain, spíš namíchaný perník... Ne, spíš cukr. (11.04.2014)