Útok na Bílý dům

Paráda. Vanderbiltův scénář režíruje Emmerich s takovou chutí a úderností, až jsem nadšením nadskakoval v křesle. Koncept Skály a Smrtonosné pasti vydestilovaný do ideálního mixu, který se nebojí zatnout do akce i zdravé nadsázky, ideálně skloubené dohromady, jako třeba v trávníkové rally. Emmerich Ameriku miluje, ale zároveň v srdci nosí kus uštěpačného Evropana, který ví, jak tuhle modlu sarkasticky šťouchnout. Herci na jedničku, hlavně Tatum rozprášil lehké rozpaky a bílé tílko v závěru si zaslouží, plus ta malá holka je nejlepším dětským elementem v akci od třetího Iron Mana. Svým způsobem přesná trefa v každé žánrové disciplíně. 4 a ½. (04.10.2014)

Nejtvrdší pracovní pohovor vůbec. Emmerich ničí, ale menší měřítko ho neomezuje, naopak si tu destrukci o to víc vychutnává. Pád Bíleho domu vedle ehm... Pádu Bílého domu (těžký překladatelský oříšek) obstojí, vlastně baví zhruba stejně. Buttler sázel na krvavou osudovost, Tatum na nemotornost a veselou zábavu, u které se pobaví celá rodina. Užvaněný černošký sidekick je tu prezident (zábavně nemotorný Foxx) a nosí bíločervené Jordany (má na to). Vanderbiltův scénář nabízí mnoho osvěžujících prvků, absurdních hlášek a nečekaných vyústění (nefunkční kreditka v závěru) a nezachraňuje se prezident, ale dcera hlavního hrdiny. Potěšil i netradičně excentrický Jason Clarke. Prostě další variace na DIE HARD (ano hlavní hrdina si povídá sám se sebou, i do vysílačky/mobilu a posmívá se mrtvolám záporáků), ale tentokrát po Emmerichovsku. Ideální rodinný film na uvolnění se šťastným koncem, který ve vás zanechá ten fajn pocit, že to dobře dopadlo (i když umřela v podstatě celá vláda a hromada lidí). P.S: Asi nejzábavnější prohlídka Bílého domu a okolí. (20.08.2013)

Nečekal jsem nic a dostal takřka všechno. Nebýt nízkého ratingu, neměl bych de facto za co strhávat body. Ano, je to hrozně oldschool, vrcholně zapracovala nostalgie a všechno už jsme viděli jinde. Ale tak čistou žánrovku, která by podobně důsledným způsobem zpracovala své téma, to už jsem neviděl léta. White House Down je film propadlý časem - ukázka toho, jak se točilo počátkem devadesátých let. Uvědomělý záporák se zábavnými poskoky, opravdu vtipné vedlejší postavy, hláškující a zranitelný hrdina, sázka na fyzickou akci a žádné zbytečné kejkle okolo. Lebedil jsem si a zamáčkl slzu pri představě, že je to příběh Johna McClanea Jr.. Tatumovi bych ho věřil bez zaváhání. Jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku a pro mě osobně dost možná nejlepší klon/nástupce klasické Smrtonosné pasti. (19.07.2013)

Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 (18.07.2013)

Čekal jsem od Emmericha jednoduché, bezduché a co si budeme povídat, místy dosti ("patrioticky") patetické odreagování a přesně to jsem dostal. Hláškující Jamie, odkaz na Den nezávislosti a sebeparodující scény (viz. závěrečný běh s vlajkou - to je opravdu masterpiece :D), to vše potěšilo - 70%. A Maggie už bych rád viděl zase v něčem vážnějším... (18.07.2013)