Útok na Bílý dům

Útok na bílý dům možná patří k tomu lepší, co Emmerich natočil, i tak se ale pro mě jedná o bolestnou zkušenost. Někdy mě napadá, že Emmerich odstěhoval do Ameriky, tamní lidi si snadno přečetl a od té doby si z nich dělá prču. To by pak byl génius, ale ono to tak zřejmě nebude. I zde dojde patetické proslovy a mávání prapory a happy ending, v takovém stylu že jsem z toho skřípal zubama. Takovéto filmy na mě působí až fyzicky nepříjemně. Navíc Channing Tatum v hlavní roli by zoufale potřeboval nějakou dodatečnou dávku charisma, protože je jeho role jeho postava je k uzoufání nezajímavá a nudná, ale to nic není proti jeho dceři, jedné z nejodpudivějších filmových postav co jsem kdy viděl. 11-letá teenagerka s fanatickým zalíbením v prezidentovi a v reáliích Bílého domu je, pokaždé když se objeví na scéně, tak nepříjemnou zkušeností, že jsme postupně začal fandit teroristům ať jí konečně odbouchnou. Takhle nějak jsem fandil i Bláhovi ze 30. případů Majora Zemana, nevím přesně proč, ale svým vyzněním mi Útok na Bílý dům tento seriál něčím připomíná. (02.12.2013)

Už zase střela do hodinek. Jako v Černý zmiji to beru, derivace "medailonek" ve Žhavejch výstřelech 2 taky ušla, ale napotřetí totéž, když to není parodie? Jak je to směšnej film, tak musím říct zlatej Den nezávislosti. Ve srovnání s konkurenčním Olympus Has Fallen snad ještě horší, tam ve vší blbosti aspoň tu rozstřílenou vlajku mohl divák filmu věřit... P. S. Jestli věříte, že vaše dítě bude hystericky vřískat "zastřelili prezidenta", klidně moje hodnocení ignorujte. (20.10.2013)

|| Scenár: James Vanderbilt | Hudba: Harald Kloser, Thomas Wanker | Produkcia: Emmerich, Fischer, Kloser, Vanderbilt, Larry Franco, Laeta Kalogridis | Distribúcia: Columbia | Štúdio: Centropolis, Mythology | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 205,366,737 $ || Zaslúžene komerčná stagnácia. Možno to znie divne, ale pre mňa sa Emmerich odtrhol z reťaze po Patriotovi len podruhý krát. Servíruje jednu patosoidnú scénu za druhou, a nechcene humorné tiež. Všetky ostatné scény sú síce fajn, a je i pár pamätihodných, no ako celok je to skôr nepodarok, ktorý si nemám potrebu pustiť znova. Fuqua-ov Olympus has fallen je 2x napínavejší a akčnejší zážitok, aj napriek tomu, že patosu sa neubranuje o nič lepšie. 60% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (08.12.2013)

Smrtonosná past 21. století. Film, jak se dalo očekávat, nepostrádá tradiční emmerichovské atributy a trade-marky, v tomto případě lze hovořit o jistém zesílení znaků, podle nichž jsou filmy německého rodáka nezaměnitelné (a teď mi nejde o nějakou ideologickou rovinu, někdy až fanatický amerikanismus atp.). Na úrovni vyprávění i stylu lze vystopovat znaky „čirého (hollywoodského) akademismu“, a ačkoli průměrná délka záběru dle prvního dojmu nebude pravděpodobně přesahovat tři sekundy, jde o velmi přehledně natočený film, kde orientace diváka v prostoru není téměř nikdy narušována (někdy trochu ztížená orientace v čase je už trochu jiná otázka). [==] Doslova fascinující je pak to - a to zdaleka nemůžu být jediný, kdo se o tomhle zmiňuje, protože je to nesmírně výrazné a ozvláštňující, jakým způsobem jsou ve filmu užity jednotlivé prvky a motivy, přičemž každý z nich plní nějakou předem jasně určenou funkci a film diváka záměrně navádí k tomu, aby danou funkci předem pochopil. Ať už se jedná o dialog, nějaký komentář postavy nebo zmínění určitého předmětu. Úvodní čtvrtina do prvního výbuchu je tímto doslova napěchována, vyprávění pak působí velmi uceleným dojmem a bez problémů si udržuje divákovu pozornost, přičemž výše zmíněné mikro-děje/linie jsou na konci beze zbytku uzavřeny. [==] Je až neuvěřitelné, že ty nejryzejší hollywoodské filmy, resp. za použití tradičních postupů na úrovní vyprávění i stylu, natáčejí režiséři s neamerickým původem. Bylo tomu tak v době největšího rozkvětu klasického Hollywoodu ve 20.-40. letech a je tomu tak i dnes, nejeden z nich byl přitom původem Němec. (30.11.2013)

Nejtvrdší pracovní pohovor vůbec. Emmerich ničí, ale menší měřítko ho neomezuje, naopak si tu destrukci o to víc vychutnává. Pád Bíleho domu vedle ehm... Pádu Bílého domu (těžký překladatelský oříšek) obstojí, vlastně baví zhruba stejně. Buttler sázel na krvavou osudovost, Tatum na nemotornost a veselou zábavu, u které se pobaví celá rodina. Užvaněný černošký sidekick je tu prezident (zábavně nemotorný Foxx) a nosí bíločervené Jordany (má na to). Vanderbiltův scénář nabízí mnoho osvěžujících prvků, absurdních hlášek a nečekaných vyústění (nefunkční kreditka v závěru) a nezachraňuje se prezident, ale dcera hlavního hrdiny. Potěšil i netradičně excentrický Jason Clarke. Prostě další variace na DIE HARD (ano hlavní hrdina si povídá sám se sebou, i do vysílačky/mobilu a posmívá se mrtvolám záporáků), ale tentokrát po Emmerichovsku. Ideální rodinný film na uvolnění se šťastným koncem, který ve vás zanechá ten fajn pocit, že to dobře dopadlo (i když umřela v podstatě celá vláda a hromada lidí). P.S: Asi nejzábavnější prohlídka Bílého domu a okolí. (20.08.2013)