Život je pes

Scénu s bláznivou podstolní výměnou jsem si zkresleně pamatoval z dětských let, kdy jsem film viděl na chatě. Hugo je skvělý, líbí se mi především jeho práce s jazykem, kdy hodně vět nedokončí, nebo některé myšlenky jen naznačí, pokoktá, prostě nádherně (a počesku) přemýšlí nahlas. Dost jiný, ale podobný způsob proslovu jsem vypozoroval u Normana Wisdoma, ačkoliv proti němu je Hugův projev a vystupování hodně suverénní. Přes využití některých na svou dobu jistě převratných filmových triků (dvojexpozice, "nepostřehnutelný" střih, zadní expozice) se film vyznačuje silnou inklinací k právě doznívající éře němých filmů, přesněji grotesek - schválně si všimněte - jsou tu dlouhé scény, ve kterých se vůbec nemluví, způsob pohybu, zrychlení a pozice kamery sklouzává velmi často k němé grotesce. (02.01.2015)

„To sem jaktěživ neslyšel, aby člověk musel platit dluhy!“ Viktor to nemá jednoduché, místo nabídnuté práce se všude dozvídá, že má „táhnout“, o jeho tvorbu nikdo nestojí, a když si chce v zoufalosti pustit plyn, vypnou mu ho pro neplacení, no zkrátka smolař. Ale znamení předznamenávající štěstí mu dodají novou vzpruhu…Přijde mi to jako takový malý zázrak, že se zde podařilo vystavět docela zábavnou podívanou na tak neuvěřitelně chatrné a prostoduché zápletce. A to i navzdory tomu, že tu Haas nemá s výjimkou (zde spíš průměrného) Pištěka prakticky žádného lepšího komediálního nahrávače. Jenže hlavní protagonista se v tomto filmu překonává, svou dvojroli využívá (až ždímá), jak jen se jen dá, a nutno dodat, že je radost ho při tom pozorovat. Ať už při jeho mistrných „schizofrenních“ scénách, romantickém tokání (líbil se mi hlavně perfektní „dialog“ v kanceláři) či třeba vymlouvání se panu domácímu a nechtěné ctitelce. Hlavně kvůli výbornému Haasovi dávám ještě slabší 4*. „A do rána budete jako rybička!“ - „Já vím…na suchu, slečno.“ (24.11.2019)

Stále svěží komedie, která na svou dobu neuvěřitelně inteligentně pracuje s pointováním situací, návratnými motivy a hlavně slovním humorem, který bohatě čerpá s třeskuté dvojznačnosti. Navíc je děj podán dynamicky a graduje ve skvělém dvojnickém závěru. Haas ovládá plátno a Mandlová mu zdárně sekunduje, škoda, že Haasova škola z ní bez jeho přítomnosti vyprchala a znovu v ní musel talent dolovat až Vávra. Velmi příjemná byla i Svozilová v opravdu ulítlé roli milovnice vážné hudby a starších pánů. Výmluva typu "šla jsem po ulici a teď najednou začalo pršet a mně se srazily sukně. Já musela dělat malý kroky..." je jen jednou perlou z dlouhatánského slovního náhrdelníku. (25.11.2009)

Co bych vám tak nabíd... Peníze! Nehnu se odtud, dokud mi nezaplatíte. A nebudou mít u vás doma starost? Jsem vášnivý nekuřák... Muž kupující gramodesku (Jára Kohout) shání skladbu Nížina, jedná se o  symfonickou předehru k opeře Tiefland op.34 od německého skladatele Eugena d'Alberta.10 let před tímto filmem měl premiéru film Tiefland, adaptace stejnojmenné opery. Hudební skladatel Viktor Honzl (Hugo Haas) hraje brilantně na klavír, ale Hugo Haas hrát neuměl, klavírní party za něj nahrál jeho bratr Pavel Haas, který k filmu složil hudbu.Hudební nakladatelství Durdys, má ve své prodejně na mnoha místech logo firmy Ultraphon, což byla Nizozemská vydavatelská firma, která později přenechala české filiálce svá práva i název. Ve své době neměla vážnější konkurenci a její místo na trhu bylo monopolní. Defakto se jedná o jeden z prvních českých filmů s Product placementem. Eva Durdysová (Adina Mandlová) je majitelkou vozu Tatra 80 kabriolet. Vodou chlazený dvanáctiválec, měl objem 5,9 litru, výkon 120 koní a rychlost 140 km/h. Spotřeba byla 20 litrů na 100 kilometrů jízdy.  Auto stálo 195 tisíc korun v době, kdy jste za 50 tisíc měli dům, vyrobilo se jich 20-30 kusů, přesné číslo není známo. Vozy byly vyráběny jako šestimístné limuzíny, nebo landaulety či kabriolety. V technickém muzeu v Praze je k vidění tento vůz, který vlastnil T.G.Masaryk. (25.09.2020)

Jedna z nejvtipnějších prvorepublikových komedií, spolupráce Haas-Frič se dařila. Haas je opět nádherně sebeironický. Všimněte si, že v dosti Haasových filmech padne zmínka o jeho nosu. Nejlepší je ve chvílích, kdy střídá masky synovce a strýce, mimochodem dva typy, které hrával většinou samostatně. Adina Mandlová začíná nesměle startovat k výšinám, tentokrát ovšem ještě pouze coby "herecký břečťan Huga Haase". Ve společných scénách to mezi nimi celkem příjemně jiskří. "Jé my dnes máme vašeho strýčka k obědu." - "Tak, no to si pochutnáte." Není co dodat. (22.07.2003)