Bělyj tigr

Vida, a pak že se obdobný námět, který velmi tuhý Bej zprasil v Trasformátorech, nedá zpracovat do celkem záživné formy! Tímto směrem se soudruzi měli vydat, když už chtějí páchat sci-fi a ne vylejt nám na hlavu kýbl Zašitů. Tankové verze Bezhlavého jezdce a Ilji Muromce mě kupodivu celkem bavily, a jelikož absentuje výraznější novovelkoruské agitování (kremelští politruci asi zrovna nedávali pozor) a navíc jsem měl vždy pro oba hlavní hrdiny, tj. samokremační železné rakve T-34 a Panzerkampfwagen VI, jistou slabost, dávám nakonec sice slabší, ale IV. (31.05.2017)

Fantasy z období WWII? No to by jeden nevěřil... Co si o filmu myslet opravdu nevím. Je hodně svérázný a originální. Když jezdí tanky (i když ten Tiger byl hodně prapodivná replika :D) je to fajn a film má své kouzlo. Potom se blábolí o tom jak jeden tankista má vlastně nadpřirozené schopnosti (zázračné uzdravování př.) a povídá si s Bohem (který prý vypadá jako tankista). Německý tank mizí a nezanechává stopy... kosí ruské tančíky jeden za druhým a pak na něj pošlou jeden (upravený) s posádkou tří (tady je řidič a velitel jedna osoba???!!!) tankistů. To blábolení velitelů je taky občas groteska. No a ten konec... ten je dost nečekaný a pofidérní. Váhal jsem mezi 2 a 3... nechám nakonec trojku. (20.02.2019)

Spáleniny třetího stupně na 90% těla nejsou slučitelné se životem, spáleniny třetího stupně na 90% těla zahojené bez jizev nejsou slučitelné s realitou, co všechno může do filmu přinést, pokud je to žánr fantasy. Tygra! (Tady milovníkům tanků a vojenské techniky doporučuji přestat číst.) Jindy, jinde, v jiné válce byla dívka, co slyšela hlasy, konkrétně hlasy svaté Kateřiny a svaté Markéty, upálena. Náš tankista byl sice hořlavý ale neupálitelný, leč hlasy slyšel taky, hlasy tanků, možná slyšel i trávu růst, ale měl dost rozumu, aby o tom nemluvil. Souboj tajemného Tygra a T-34 byl napínavý. Nějak jsem v těch tancích (jako od slova tank) a jejich tancích (jako od slova tanec) viděla spíš než co jiného souboj zvířat, abych byla úplně přesná, vybavili se mi ti brouci z třetího levelu Diabla. Přistihla jsem se při tom, že oba ty ústřední tanky vnímám opravdu jako zvířata, a to ve chvíli, když ten hodný tank jede za Tygrem do opuštěné vesnice a jak sjede do prohlubně, nabere si bahno do hlavně, říkala jsem si, že to muselo bolet. Další poznatek byl, že T-34 se usmívá a Tygr se mračí. U závěrečného Hitlerova rozjímání jsem si říkala: "Chlapče, škoda, že jsi nenapsal ještě jednu pěknou knížku, byl by to šlágr." (30.08.2013)

Kdyby šlo o čistě válečný film, hbitě bych ho zodpadoval, ale protože se ruští tvůrci pustili poněkud jinou cestou a natočili si takového "Zaříkávače tanků", sledoval jsem stopy pásů tak dlouho, až mě dovedly ke třem hvězdičkám. Za výslednou známkou stojí i nepatetický závěr snímku se zajímavou a ne zrovna scestnou myšlenkou. Takže ano, k tomuto filmu mám sice dost výhrad, ale nemusím litovat času, který jsem u něj strávil. Už se těším, až budu za bouřky vyhlížet zlatý T- 34... (12.04.2021)

Film, který jede kvalitativně dolu jak na tobogánu. Má vynikající začátek, kdy vidíme opravdu hnusné autentické bojiště, celkem zajímavá zápletka o přízračném tanku a slušné válečné scény, včetně dobrých replik strojů (kromě ústředního Tigra). Pak se to ale zvrtne v ukecanou mysteriózní hovadinu s naprosto zbytečnou, téměř dokumentárně natočenou scénu podpisu kapitulace a závěrečném monologem (v té době už mrtvého) Hitlera o nutnosti války, kterou jsem jaksi nepochopil... Škoda promarněného potenciálu. (16.11.2014)