Koleje osudu

Dnes už druhý film s Colinem Firthem,který hodnotím,ale je úplně z jiného soudku než Kingsman.Koleje osudu obsahují dvě příběhové linie.První je z války,kdy Lomaxe(Firtha) zajali Japonci.Druhá se odehrává po válce,přesněji tedy v roce 1980,kdy Lomax žije s Nicole Kidman,ale traumata z války pořád přetrvávají.To prolínání se mi líbilo,film působí na každého diváka velmi emotivně.Pár lidí zde psalo,že kdyby byl film režírován někým známějším,tak by byl ještě lepší.Mně se ale líbil i tak.Konec mě opravdu,ale opravdu velmi překvapil.A ještě více neuvěřitelnějším faktem je,že celý příběh je podle skutečné události.Za mě dávám 80% (04.08.2015)

Jak Colin Firth skrze trýznivé mučení v zajateckém táboře za 2.světové války našel o několik let později šikmookého kamaráda na zbytek svého života. Moudřejší ustoupil a mlácení i vodní kloktání bylo vítaným předělem do druhé životní fáze, kde už je jen odpuštění, penzijní fond a valorizace důchodů válečných veteránů. A kdyby se to nestalo ve skutečnosti, tak by to působilo silně nevěrohodně. Film má ovšem spolehlivého Colina Firtha, který trauma umí podat hezky sugestivně. A ani ostatní herci z toho nevyšli marně. Jeremy Irvine je coby o 40 let mladší Colinova verze celkem přijatelný. Jeho protipól, uvědomělá svině Tanroh Ishida, fungoval znamenitě, jeho starší verze, ztvárněná Hirojuki Sanadou, mě už tolik nerozcupovala, přece jen změna charakteru byla natolik zásadní, až se vytratil patřičný efekt. Nicole Kidman a zbytek herců v mírném pozadí, ale nic proti nim. Závěrečná konfrontace obou nepřátel je tedy nejslabším úsekem snímku, měla zahrát na city, kdo chce zmáčet kapesník, má možnost. Příběh Erica Lomaxe našel oporu v hereckém obsazení, jeho příběh byl mnohdy působivě veden, od finálního setkání obou protivníků jsem čekal větší katarzi a režijní ráz prolínání minulosti s přítomností (osmdesátá léta) neprobíhal nikterak rušivě. Celkově poutavé drama s pořádnou dávkou deprese. 8/10 (27.11.2018)

Australské drama založené na skutečném příběhu, který sám o sobě působí neuvěřitelně silně a o to větší škoda, že se toho nechopil známější a hlavně zručnější režisér a nedokázal potenciál tohoto filmu využít naplno. Neříkám, že Jonathan Teplitzky natočil špatný film, nicméně si příliš neporadil s dramatickou částí příběhu a sekvencemi ze zajetí, které mimo jiné působí velmi nedůvěryhodně a nevyvolají ten správný efekt, když si k tomu připočtete poměrně suché dialogy a odfláknutý konec filmu, tak se bohužel žádný koncert nekonal. Na druhou stranu se nedá říci, že bych se v téměř dvou hodinách v nějaké pasáži více nudil, na čemž má rozhodně zásluhy skvěle hrající Colin Firth, který podal skvělý výkon a je radost sledovat každičký jeho výraz na tváři. Moje hodnocení 60% (12.08.2014)

Především zde jde o velmi silný nosný námět. Posttraumatická stresová porucha ze zažitých válečných útrap, její velmi těžké a dlouhé zdolávání. Je zajímavé, že se jedná nejen o týraného, ale i o trýznitele. Trvá celých 40 let než se hlavní aktéři dokáží podívat směrem zpět. Každý člověk by měl odpouštět sobě i jiným. Při každém zablokování energie odpuštění se začne hromadit zlost, vztek, zášť, které doslova trhají svou ostrostí. Ubližuje tak sobě i tomu, koho nenávidí. O tom tento film je. Samotné zpracování filmu moc nenadchne, hlavně první polovina je pomalá, chvílemi nudná. Vše zachraňují herecké jistoty. Děj v druhé půlce je rozhodně zajímavější. Samotný závěr se může, mnohým zdát jako klišé, ale já byla naměkko. (21.07.2014)

Veľmi subtílny, intímny, pomalý, až komorný film. Režisér sa nevyžíva v monumentálnych záberoch z exotického východu druhej svetovej vojny, viac ho zaujímajú postavy. Môžeme síce film označiť za až príliš klasický a internacionálny, každopádne pohľad do vnútra postáv je dostatočný. Nie príliš tradičná téma z druhej svetovej, traumy vojakov skôr riešia filmy o Vietname. Na Firthovi, Kidmanke a Skarsgardovi už vidieť roky, čo nie je nič hanebné, sekne im to v takýchto úlohách. Som rád, že sa látky neujal nejaký formálne zbesilý režisér, ktorý by sa vyžíval v scénach mučenia a následných prežívaní tráum. Záver je dojemný, tlačili sa mi slzy do očí (to myslím bez irónie). 70% (10.05.2015)