Koleje osudu

Australské drama založené na skutečném příběhu, který sám o sobě působí neuvěřitelně silně a o to větší škoda, že se toho nechopil známější a hlavně zručnější režisér a nedokázal potenciál tohoto filmu využít naplno. Neříkám, že Jonathan Teplitzky natočil špatný film, nicméně si příliš neporadil s dramatickou částí příběhu a sekvencemi ze zajetí, které mimo jiné působí velmi nedůvěryhodně a nevyvolají ten správný efekt, když si k tomu připočtete poměrně suché dialogy a odfláknutý konec filmu, tak se bohužel žádný koncert nekonal. Na druhou stranu se nedá říci, že bych se v téměř dvou hodinách v nějaké pasáži více nudil, na čemž má rozhodně zásluhy skvěle hrající Colin Firth, který podal skvělý výkon a je radost sledovat každičký jeho výraz na tváři. Moje hodnocení 60% (12.08.2014)

Vlastně jsem se na takový druh filmu vůbec nechtěla dívat (za to může můj neblahý zvyk, nečíst si obsah před projekcí, dřív, než ho vytáhnu z kolonky "chci vidět", z čehož už neodhadnu důvod, z kterého jsem si ho tam vůbec umístila) a rozhodně jsem se nehodlala dozvědět , co se dělo v oné místnosti, ale dozvěděla... Přesto převládají rozporuplné pocity, já nevím, sice si Japonce dost pletu, ale tady jsem si téměř jistá, že tím, kdo Lomaxe mučil, nebyl tlumočník, ani jsem nezaznamenala, že by k úkonům vydával přímé rozkazy, asi jsem naivní (nebo blbá, chcete-li), ale v mých dojmech mě utvrzuje i konec příběhu, protože hajzl zůstane vždycky hajzlem, který svých činů nedokáže litovat, natož se je pokoušet čímkoli vykoupit, japonského poručíka tak vidím jako klasickou oběť války, spolu s miliony dalších, ve všech konfliktech lidstva... Je to nerozhodně - buď měl zkreslené vnímání sám Lomax - díky nelidskému zacházení - nebo já - díky rodičům... i když se, minimálně herci, patrně snažili, mě tedy neoslovili. (12.05.2014)

Především zde jde o velmi silný nosný námět. Posttraumatická stresová porucha ze zažitých válečných útrap, její velmi těžké a dlouhé zdolávání. Je zajímavé, že se jedná nejen o týraného, ale i o trýznitele. Trvá celých 40 let než se hlavní aktéři dokáží podívat směrem zpět. Každý člověk by měl odpouštět sobě i jiným. Při každém zablokování energie odpuštění se začne hromadit zlost, vztek, zášť, které doslova trhají svou ostrostí. Ubližuje tak sobě i tomu, koho nenávidí. O tom tento film je. Samotné zpracování filmu moc nenadchne, hlavně první polovina je pomalá, chvílemi nudná. Vše zachraňují herecké jistoty. Děj v druhé půlce je rozhodně zajímavější. Samotný závěr se může, mnohým zdát jako klišé, ale já byla naměkko. (21.07.2014)

Naprosto precizně rozjeté drama muže, který si za války prošel soukromým peklem. Po boku Stellana se nechtěl Colin nechat zahanbit a dokopal s k zatím nejlepšímu životnímu výkonu. A pak přijde rána mezi oči i pod pás a divák leží knockoutován ve výkalech patosu a kanou na něj japonské slzy. Proč? Proč někdo natočí skvělý film a pak si ho sàm pohřbí nesmyslným, nelogickým, ale o to patetičtějším závěrem? (27.10.2019)

Napřed mi nepřišlo, že by byl film mým šalkem kávy, až když se začal pomalu rozjíždět, tak byl pro mě zajímavý hlavně z psychologického hlediska. To, že válka je krutá věc, která nechá v lidech velké stopy a změní je, že už mnohdy nebudou takoví, jako předtím, je všeobecně známo. Ale obdiv patří tomu, kdo je schopen odpustit nepříteli. Myslím si, že ten toho musí v sobě hodně zabít. To mi přišlo na tomhle příběhu (mimo to, že je podle skutečné události) dojemné, a za to si zaslouží vysoké hodnocení. Doporučuji. (26.12.2017)