Poslední dny na Marsu

Celovečerní debut od režiséra nejen mnou kladně hodnoceného Fifty Percent Gray (nominace na Oscara za animovaný kraťas) je adaptací povídky The Animators od Sydneyho Jamese Boundse - sci-fi autora, o kterém jsem až doteď neslyšel. Povídka pochází z roku 1975, a jestli byla adaptována věrně, tak nezbývá než říct, že už tenkrát moc originality nepobrala. Rozhodně to tedy platí pro The Last Days On Mars, a to ještě o to víc, že za těch cca čtyřicet let v mezidobí bylo napsáno a natočeno mnoho podobného. Není to špatné, Robinson umí navodit atmosféru, má k dispozici slušné herce, a rozpočet využil měrou vrchovatou. Ale jaksi není důvod dívat se na to víckrát, a pokud jste trochu žánru znalí, tak dost možná ani jednou, protože "něco" se začne dít až po dvaceti minutách a po hodině a půl nabíhají titulky. A to "něco" jede podle obvyklého scénáře, kdy se někdo zachová jako idiot - ale kupodivu je to relativně přijatelně vysvětleno (byť jednou větou o tom, že jsou všichni tak ve stresu, že prostě nejednají racionálně), a pak už se to veze po kolejích promáznutých nějakým tím krvavým stříkancem bez nějakých ozvláštnění až ke konci. Nutno přiznat, že přesně tuhle mixáž dějových zlomů jsem ještě neviděl - ale jednotlivě tu už každý rozhodně byl. Jsem na vážkách ohledně doporučení. Kdyby se mě někdo zeptal na slušně udělané sci-fi s dobrou atmosférou, jen tak na vypuštění po práci, ideálně ještě aby nebylo moc dlouhé, tak bych navrhl Pandorum nebo tohle. V zásadě nemůžu vytknout nic kromě té neoriginality - a kdyby každá žánrová tuctovka vypadala takhle, mohli bychom si gratulovat. Takže to nakonec dá na 70%, i když těsně. (29.06.2014)

Poslední den na Marsu může stát pěkně za hovno, když posádku začne obtěžovat nějaká zkurvená mimozemská chlamydie. Chvilku to sice vypadá, že by na ní mohla zabrat antibiotika z palubní lékarničky, ale nakonec se to zase musí pořešit klasicky - silou. No ne že by tahle scifi přišla s něčím novým. Výcuc všech možných vesmírných klišé plus otravně třaslavá kamera, která hlavně v závěru zhoršuje ještě i tak špatnou viditelnost a orientaci v písečné bouři. A zase ten konec ve stylu: frajer krouží po orbitě a domyslete si, jak to dopadne. No kdepak už jsme to asi viděli. Akorát že s Ripleyovou to byla o pět levelů větší zábava. (28.11.2013)

Bez účasti Schreibera bych se pravděpodobně nikdy nedonutil tento film zhlédnout, a byla by to docela škoda. Nic nového pod sluncem to sice rozhodně není, ale jako s čistě žánrovou sci-fi vyvražďovačkou s Posledními dny na Marsu snad ani nelze mít problém - nechybí zde totiž napětí ani povedené využití prostředí, a dokonce si to bere i něco z toho mnou opěvovaného nadšení z překonávání hranic neprobádaného smíšeného s úzkostlivostí z naprostého oddělení od jakékoli civilizace, které se tak dobře podařilo zobrazit v Europa Report. Jediná malá výtka se týká toho, že samotné "zombie" nejsou prozkoumány nijak hlouběji, obzvlášť proto, že právě jejich fungování vědci ve skafandrech nejednou nakousli. (03.05.2014)

Vysoce virulentní a patogenní extraterestriální mikroorganismus napadne malou posádku neméně malé výzkumné stanice na Marsu. Projevem onemocnění je smrt a následně změny chování agresivního charakteru. Nemocných přibývá, teror se stupňuje a divák se nudí. Podobné sci-fi opičárny obvykle sází na akci, napětí a postupnou likvidaci bezmocných lidských tvorů, tady se dočkáme jen občasných stydlivých záběrů na čerstvé zombie, přesunů zbývajících členů posádky z bodu A do bodu B, bodu C a bodu D, tmy, monumentální digitální prachové bouře a psychicky labilního Schreibera. Přišlo mi to tak trochu málo, no. (02.12.2014)

Pre mňa nakoniec celkom príjemné prekvapenie. Film implicitne rieši otázky, čo robí človeka človekom, respektíve akí v skutočnosti ľudia sú keď príde na lámanie chleba, alebo ak chcete, kedy nastáva ten moment, že sa z človeka stane bezcharakterný jedinec. Ako metafora pre tieto myšlienky je tu využitá béčková schéma zombie hororu, takže je potom zrejmé, prečo ide pre mnohých v konečnom dôsledku o sklamanie a varenie z vody. Posledné dni na Marse ale slušne šľapú, niečo podobné sme tu mali prípade Life, takže komu sa páčil ten, s týmto kúskom by nemal mať problém. No a pomerne otvorený záver celkom potešil, až by tí spokojnejší z náš prijali aj pokračovanie... 70% (15.12.2019)