12 rozhněvaných mužů

Jen přemýšlím, proč si Friedkin chtěl zkusit tuhle inscenaci natočit. Dokazovat si nic nemusí, film z roku 1957 byl skvělý, nic nového tento snímek nemohl přinést, takže mi poněkud uniká důvod jeho vzniku. Jak mám vlastně ohodnotit skvělý, ale možná zbytečný film? Kvůli replice "nechte ho žít" prostě zbytečný být nemůže, celý závěr je krásně emocionální, takže se povznáším nad to, že se jedná "jen" o remake. (07.05.2019)

Friedkin si pozval dvanástich hercov do jednej prázdnej miestnosti, diskutujú o prípade, o ktorom sa už žiadna diskusia viesť nemusí, pretože je jasný a uzavretý. Pri šálke kávy porotcovia zdvihnú ruku na súhlas bez hlbšej analýzy prípadu, pretože každý má ten svoj plán, lístky do kina, bowling, atď... Jedenásti súhlasia a šedá myška, môj zbožňovaný Jack Lemmon, odvážne zdvihne ruku a na zlosť všetkých zúčastnených............. nesúhlasí. Režisér rozplietol dvojhodinovú drámu s perfektným scenárom a hercami, nič viac na zintenzívnenie zážitku nebolo treba. Úžasne vtipný a ostrý film obsiahnutý zaujímavými charaktermi postáv. Obdivuhodné dielko. (21.02.2010)

Nakrútiť remake je odôvodnené, ak má tvorca ambíciu nakrútiť film inak alebo lepšie. Prípadne aj inak aj lepšie. Myslím, že hra Reginalda Rosea a miestnosť, v ktorej sa príbeh odohráva, veľa možností nakrútiť film inak neposkytovali. A nakrútiť ho lepšie? Prosím vás ... Takže dôvodom môjho pomerne nízkeho hodnotenia nie je ani tak film samotný, ako pocit zbytočnej práce, ktorá bola naň vynaložená. (05.07.2009)

Klasická verze má super filmovou černobílou kameru, lidi hodně vstávají ze židle a tvoří různé zajímavé kompozice stojících a sedících postav, sem tam je tu dokonce nějaká prolínačka a člověk má pořád pocit, že je na co se dívat, i přesto že se děj odehrává v jedné místnosti. Klasická verze má ale docela slabý závěr, číslo 3 je v závěrečném monologu naštvaný, pak roztrhne fotku a je smutný a je konec filmu. ____ Tahle verze má naopak nudnou televizní kameru, film působí strašně lacině. Na druhou stranu má ale mnohem katarznější konec, protože se podařilo závěrečný monolog čísla 3 jednak lépe napsat, ale také lépe zahrát. Pokud jde o to jak je monolog napsaný, je mnohem polopatičtější, takže je z něho mnohem líp vidět že se číslo 3 vidí v oběti a že v obviněném vidí svého syna (- I can feel the knife going in... /// - He's not your boy... He's somebody else... Let him live. ). Někdo by řekl, že je to dělaní z diváků idioty, já bych tomu říkal spíš dobrá dramaturgie. Číslo 3 je v závěrečném monologu také lépe zahraný. Zatímco v klasické verzi je celý monolog čístě naštvaný, v téhle verze je v tom naštvání celou dobu přimíchán smutek, respektive číslo 3 během monologu vícekrát přepíná z naštvání do smutku, což dělá konec mnohem smutnější a také katarznější. (02.03.2020)

Je celkem záhul se podívat na tento remake jen doslova pár minut po zhlédnutí originálu, když oba jsou si tolik podobné, ale dal jsem to a dokázal zůstat nezaujatý tím, že už jsem tento příběh vlastně „jednou“ viděl. Televizní kousek si zachoval důstojnou tvář a nedopadl vůbec špatně. Ba naopak. Velmi solidní herecké obsazení, slušná tvůrčí práce i kamera – já si nemůžu stěžovat. Ostuda se nekonala, spíš bych oba filmy hodnotil skoro totožně. Originálu bych dal takových 80% - remake dostane 70% a ztráta času to určitě nebyla. (02.02.2022)