Vrásky

Nikdy bych nevěřil, že se dá o strastech stáří natočit tak výborný film, který má v sobě všechno, humor, emoce, dokonce i napětí (obzvlášť zcela poslední scéna, děsivější než všechny horory, co jsem loni viděl, dohromady!). Animace je velmi dobrá a působí svěže, například díky roztřesenosti kamery v pár scénách. Dokonce je díky animaci výsledek mnohem poetičtější, než by kdy byl hraný (nehledě na to, že herecký ansámbl by mohl v půlce odejít do věčných lovišť). Jednoduše dobrej film. " Na to aby se člověk cítil mladý neexistuje nic lepšího, než paranoia, viď že jo. " (14.01.2014)

Páni, tak tomu říkám moc příjemné překvapení. Španělský animák z prostředí domova pro seniory je natočen s velkým citem pro problematiku starých lidí, dokáže rozesmát i dojmout a přitom nikdy nesklouzává k lacinému patosu. Dva rozdílné charaktery, Emilio „Rockefeller“ a Miguel, mi dokázaly vlézt pod kůži a stejně tak jejich postupně se rodící přátelství. Je v tom plno smutku, ale i důstojnosti a nezlomné vůle. A má to scénář, za který by se nemusel stydět leckterý hraný film. (12.06.2016)

Sekce Variety, která každoročně představuje deset vycházejících talentů evropského filmu, mě letos v mnohém zklamala, Vrásky mě však nezklamaly vůbec. Narozdíl od ostatních filmů mladých režisérů, kteří letos na festivalu představovali své dílko, jsou totiž originální jak zpracováním, tak i příběhem. Oproti strnulé animaci u Krále čuňat, kde postavy při chůzi vypadaly, jako kdyby se snažily napodobit moonwalking Michaela Jacksona, byla Ferrerasova animace krásně čistá, "pohyblivá" a vystihující psychologické pochody postav. Navíc příběh jako takový je nesmírně lidský, místy překvapivý, krásně citlivý, v každé scéně zajímavý a, jakkoliv to slovo nemám ráda, i poetický. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (03.07.2012)

Animace připomínající Iluzionistu je sice čistá a nezatížená, ale ochuzená o řadu detailů s nimiž Iluzionista zdařile pracuje. Dobře je vystavěná atmosféra příběhu, která není zahlcená sentimentem. Skopičiny starých lidí v pečovatelském domě příběh odlehčují a zároveň s nadhledem odhalují problémy stáří. Elegantně se také pracuje s přechody mezi strachem, fantazií a zapomnětlivostí dvou seniorů. Příběh by byl lépe uzavřen, kdyby skončil o několik minut dříve, kdy by si zachoval jistou vážnost namísto předvídatelného konce. Osobně je mi bližší filmy Fridrika Thóra Fridrikssona, který se ve své hrané tvorbě zabývá podobným tématem s mnohem větším přesahem. FFKV (06.07.2012)

Během úvodu jsem si trochu udiveně říkal, proč se tvůrci rozhodli vytvořit celovečerní animák zrovna z příběhu více méně realistického, který mohl být bez problémů i hraným. Velmi brzy mi však došlo, že v hrané podobě s živými herci v důchodcovském věku by takový příběh z domova důchodcu zdaleka neoplýval tolik kouzelnou a osobitou poetikou. Vzhledem k samotnému ději by z toho poté navíc mnohokrát dýchala slušná deprese, což předpokládám nebylo rozhodně cílem Vrásek ze srdce věnovaném všem dědečkům a babičkám, ale nakonec i nám mladším a mladým. Skutečně zdařilá animace, která ve scénách z exteriérů dokáže navodit i podmanivou atmosféru, má také silný podíl na zážitku z filmu, z něhož na mě i přes jistý smutek v ději dýchal často i příjemný pocit. Emilo "Rockefeller" a Miguel se mi coby hlavní postavičky velmi brzy zapsali do srdce a jejich společné drama protkané silným poutem i vřelým humorem na mě dokázalo výrazně zapůsobit i v animovaném podání... Slovo animace údajně pochází od latinského anima, což znamená duše a tento film svou duši nejen v rámci těch animací rozhodně měl. [85%] (25.09.2021)