Vánoční zlo

Strašná nuda, po celou dobu si film hraje na něco co není. Scény jsou takové nějak nedodělané a neuplné, rozvine se v nich nějaký nápad ale v nejlepším ho utnou. Film bych ani náhodou neoznačil za horor, je to spíše takové dlouhé vyprávění jednoho pošahaného magora, který viděl že si to jeho matka rozdala se Santou a jeblo mu z toho. A jako třešnička na dortu přichází naprosto ubohý a nepochopitelný konec. (19.06.2011)

Takže jako horor se tento film považovat rozhodně nedá, čistě hororové tématiky je zde maximálně 15-20minut, ale aspoň ty krvavé scény stojí za to, když už na ně konečně přijde. Brandon Maggart zahrál psychopatického Santu dobře, i když se mi ze začátku příliš nezamlouval, nakonec byl solidní magor a jeho Merry X-Mas mělo šmrnc. Film stahuje dolů spousta okolní zbytečné vaty a naprosto debilní konec – škoda. Z tohoto tématu by se dal vytěžit ve správných rukou pořádně krvavý horor, který by se mohl v období svátku v pozdních hodinách stát klasikou. (07.01.2009)

„Šťastné a veselé, ho ho ho!“ Nuda. Fenomén vianočného času sa pochopiteľne dotkol aj hororov (jedna z najlepších epizód v seriáli „Príbehy zo záhrobia“ sa odohráva 24. 12., ďalej pamätný monológ hrdinky v GREMLINS o otcovi uviaznutom v komíne, prípadne slasher ČIERNE VIANOCE + remake), bohužiaľ tvorcovia VIANOČNÉHO ZLA zvolili slabý scenár (či skôr slabé spracovanie, pretože taký Hitchcock by to určite urobil inak a lepšie aj s takýmto priemerným scenárom). Občas sa vyskytne náznak temnej vianočnej atmosféry, zopár krvavých sekúnd a vždy je fajn vidieť vraha v obleku Deda Mrá... Santa Calusa. Ale na dobrý horor je toho málo. (13.08.2009)

V súťaži o najzvláštnejší film kinematografie Vianočné zlo ašpiruje na medailové umiestnenie. Podivuhodnosť scén však žiaľ nezaručuje, že ide o skvelý film. Zároveň táto vlastnosť nehádže celok hneď do odpadu. Pretože niektoré zo scén, chtiac-nechtiac v pamäti zostanú. Zaujímavo sa tu ukazuje hĺbka posadnutosti nejakým koníčkom, oslobodeným od akýchkoľvek iných súvislostí s vonkajším svetom. Pretože ak je niekto takto postihnutý, automaticky sa stáva podivínom svojmu okoliu, bez ohľadu na ušľachtilosť cieľa. Tu sa ako štartér posadnutosti používa taká freudovská barlička vtlačenia negatívneho sexuálneho zážitku z detstva. Zároveň sa tu ukazuje klasická vlastnosť mnohých z nás - a to presviedčanie ostatných o svojom názore až do zbláznenia, a pokiaľ sa to bezozvyšku nedarí, dokáže posadnutec často vyvinúť extrémne formy presviedčania. Tu ide presvedčený santovec až do vraždiaceho extrému. Spôsob jeho správania zodpovedá hĺbke posadnutosti, je extrémne posunutý do mimóznosti a film tým na druhej strane doslova trpí. Nuž ale to nezmyselné lepenie brady pred zrkadlom, či súkanie sa do tesného komína, ako som spomenul v úvode, v pamäti ostane. (14.09.2016)

Pointa vrahova počínání byla preventivně prozrazena už na samotném začátku, kdy jako malý chlapec číhal na toho tlustého pána v červeném oblečku s bílými vousy. Jenže, pak uviděl, co neměl. Taková scéna musí zapůsobit na každé dítě a zkazit mu jeho iluze. Nesl si to v sobě celý svůj život. Takže, po zbytek filmu jsem sledovala pouze vývoj postavy a následky jeho činů. Hudební doprovod byl bohužel mnohem děsivější než celý film. (03.01.2010)