Ill Manors

Nemusí se vám to líbit, nemusíte s tím souhlasit, ale to je asi tak všechno co s tím můžete udělat. Drsná, ale pravdivá realita současného Londýnského podsvětí, do které by nikdo z naší relativně klidné středoevropské pohodičky nechtěl spadnout. Dobře napsáno i natočeno, až na ten trochu přibarvený konec, ale to se dá odpustit. Určitě nedoporučuji na pohodové nedělní odpoledne a pro příznivce dechovky. (31.12.2013)

V Ill Manors rozhodně nikdo nechce být za poseru, na jejich značně zmenšeném životním prostoru je to to nejdůležitější pravidlo, umožňující přežití, ovšem jeho délka bývá v návodu popsána tím nejdrobnějším písmem, které nikdo nečte a jen u zlomku místní populace se ve vyhrocené situaci probudí náznaky skutečné odvahy - žít doopravdický život... a aby to prošlo, nestačí jen chtít, je nutno uspokojit základní potřebu - vědět, že jsem byl milován... Až po venkovsku propojený kousek velkoměsta úděly svých obyvatel, pro mnohé dopředu určený labyrint, který má dva východy - cesta k prvnímu vede přes drogy, sex, prachy, mrtvoly a pochybnou moc, jenže pozor, je to zkratka a život není cíl, ale sama cesta... Drsný kousek s raperským vypravěčem, co se snaží upozornit na důležitost věcí, o kterých si myslíme, že teď nejsou důležité, ale budou, postupem času... - líp bych to neřekla ;-) (01.04.2014)

,,…ZAPNĚTE PÁSY, PROTOŽE JSTE VSTOUPILI NA ŠÍLENOU JÍZDU, KTERÁ SE JMENUJE ILL MANORS, KDE SE VEČER DĚJÍ POŘÁDNÉ VĚCI.“..... /// Sedm dnů, osm postav a Londýnská ,,Forest Gate“. Feťáci, kurvy, dealeři, vraždící děti, lidi bez naděje … a jejich drsný příběhy vložený do jednoho. Lidi, který Bůh ignoruje, snažící se přežít jak umí. ZLOMENÁ BRITÁNIE. Baví mě styl vyprávění s hudbou a texty plnejch rapovejch výpovědí tvořící děj (což překvapuje dvojnásob, páč já a rap = pole neorané…nebo minové?). Stejně zajímavý je i propojení postav. Jinak se samozřejmě připravte na věci, který by mně dřív hlava nebrala. Teď už su ale velkej a o životě a světě vím svoje. Jestli hledáte místo kde se lidi nemodlej za úspěch a zároveň jste sociálně založený – zrovna teď asi na nic lepšího doma v obejváku nenarazíte. (…ale kdyby jste chtěli jít ven….) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě filmy, ve kterejch se daj dobře zpeněžit parchanti v kočárku. 2.) Vždycky mám Plán B. 3.) Thx za titule ,,KeeperX“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (16.12.2012)

Mně se tahle nepěkně mrazivá skládačka ze životů drogových dealerů a prostitutek okořeněná stylovými rapovými songy hodně líbila. Tedy na filmovém plátně, jako ukázka, kam až se naše společnost může dostat. Jako realitu na vlastní kůži bych to v rámci dospívání rozhodně zažít nechtěl. Prodávání za dvacku nebo začlenění nováčka do gangu a následné zúčtování v důsledku nešťastné shody okolností patří k nejsilnějším pasážím Ill Manors. Co se všechno může dít v některých částech (nejen) Londýna, jen pár kroků od míst, kde „normálně“ žijeme, tenhle film vypráví tak dobře a natolik zajímavou formou, jako málo jiných filmů. Tleskám režisérovi Benu Drewovi za vynikající debut. (15.09.2013)

Tenhle film ono klasický klišé podává v první polovině ještě tím nešikovněji, že si vybral kluka, kterej všechno dělá fakt jen proto, aby dostal od svejch novejch kámošů trávu. Takže když do toho někdo rapuje o jeho "problémech", je to vyloženě k smíchu. Druhý příběh mi přišel tak nevýpovědní o čemkoliv, prostě jen obyčejná povídka bez sociálního přesahu, že ani nevím, proč to tu bylo, když vypravěč se o přesahy tak úpěnlivě snaží. Tím je z toho ještě větší bordel. A uvažování Drewa by mě fakt zajímalo. Tak strašně se tu svaluje vina na nějaký "systém", že mizí jakákoliv osobní zodpovědnost lidí za svoje chování. Čímž se to vše stává podivným odosobněným konstruktem, kde nějaká reálná špína není vůbec přítomná - protože reálná špína plyne z chování lidí v konkrétních situacích, ne z abstraktního zlého systému, který je tu přes ten zástup hajzlů jediným záporákem. A všichni ostatní jsou jeho oběti. Zapomíná se třeba, že v drogách nejede jen spodina, ale i největší boháči - není to věc primárně sociálního postavení ani majetku, ale především osobního slabošství (nebo osobního rozhodnutí - podle toho, jak to berete). Samozřejmě je to složitější, ale právě o to jde - dvouhodinovej film si může dovolit to rozebrat, podívat se na to z víc než jednoho úhlu pohledu a přemýšlet o tom - ne svůj primitivní závěr vyblít před diváka se vším patosem, co to jen jde. Ill Manors se uzavírá do krabice, zobrazuje výlučně pár zvolených postav (a občas u toho zarapuje o někom jinym, kdo měl krutý dětství - očividně každý britský pouliční feťák má několik mrtvých a několik alkoholických rodičů) žijících podle jednoho kódu, a tváří se, že nic jiného neexistuje a není teda cesty ven - ale to je lež. Není z toho cesta ven pro čtrnáctiletýho fakana, kterej nemá problém jít kvůli dávce trávy zmlátit kámoše, protože ten do toho světa patří a zaslouží si ho. A tvářit se, že neměl na výběr, je prostě pokrytectví a šílená zkratka. Není to žádná generační výpověď - je to pokus o omluvu chyb části jedné generace svalováním viny a na nějakou "prozřetelnost" nebo "systém" - v prvním příběhu vyvoláváním lítosti vůči někomu, kdo si ji nezaslouží, a v druhém výběrem někoho tak ultimátně politováníhodného, že tím mizí kontakt s realitou. (04.05.2014)