Ill Manors

Solidní kousek. Londýn, jako ho určitě neznáte, prodej drog, sem tam nějaká nehoda či vražda, pár šlapek, pár ztracených mobilních telefonů, navíc nějaké batole a tohle vše prokládáno velmi zajímavou rapovou muzikou která mně osobně i když jsem již skoro kmet vůbec nevadila. Je to takové zamotané klubíčko, které se Vám na konci skoro celé odmotá a Vy už pak můžete držet palce tomu svému sympaťákovi, aby tuhle jízdu přežil se zdravou kůží. Zdaleka ne všem se to podaří. (06.01.2015)

Špinavý, pravdivý undergroud, ktorý tak neskutočne omotá a vtiahne...že sa chvíľku ocitnete priamo v deji, presne tam kde sa človek nikdy ocitnúť nechce...na druhej strane! O previazaní skvelého soundtracku s movie ani nevravím, foking good work! Odporúčam debutovy albumik, ktorý vyšiel súbežne s movie! A to že sa tu bavíme o chlapíkovej prvotine, už nechápem úplne! Ben Drew, respekt velký! plne hodnotenie bez zaváhania, nazdar (09.12.2012)

"Sedí se vám dobře? Tak si zapněte pásy, protože jste vstoupili na šílenou jízdu, která se jmenuje ill Manors, kde se večer dějí věci.... ." Po tomhle snímku určitě nezapomenete, že Ben Drew je nejen velkej raper, ale taky výbornej režisér, když vezmu v úvahu fakt, že mu není ani třicet let a je to jeho první debutní film. (05.12.2012)

V Ill Manors rozhodně nikdo nechce být za poseru, na jejich značně zmenšeném životním prostoru je to to nejdůležitější pravidlo, umožňující přežití, ovšem jeho délka bývá v návodu popsána tím nejdrobnějším písmem, které nikdo nečte a jen u zlomku místní populace se ve vyhrocené situaci probudí náznaky skutečné odvahy - žít doopravdický život... a aby to prošlo, nestačí jen chtít, je nutno uspokojit základní potřebu - vědět, že jsem byl milován... Až po venkovsku propojený kousek velkoměsta úděly svých obyvatel, pro mnohé dopředu určený labyrint, který má dva východy - cesta k prvnímu vede přes drogy, sex, prachy, mrtvoly a pochybnou moc, jenže pozor, je to zkratka a život není cíl, ale sama cesta... Drsný kousek s raperským vypravěčem, co se snaží upozornit na důležitost věcí, o kterých si myslíme, že teď nejsou důležité, ale budou, postupem času... - líp bych to neřekla ;-) (01.04.2014)

Tenhle film ono klasický klišé podává v první polovině ještě tím nešikovněji, že si vybral kluka, kterej všechno dělá fakt jen proto, aby dostal od svejch novejch kámošů trávu. Takže když do toho někdo rapuje o jeho "problémech", je to vyloženě k smíchu. Druhý příběh mi přišel tak nevýpovědní o čemkoliv, prostě jen obyčejná povídka bez sociálního přesahu, že ani nevím, proč to tu bylo, když vypravěč se o přesahy tak úpěnlivě snaží. Tím je z toho ještě větší bordel. A uvažování Drewa by mě fakt zajímalo. Tak strašně se tu svaluje vina na nějaký "systém", že mizí jakákoliv osobní zodpovědnost lidí za svoje chování. Čímž se to vše stává podivným odosobněným konstruktem, kde nějaká reálná špína není vůbec přítomná - protože reálná špína plyne z chování lidí v konkrétních situacích, ne z abstraktního zlého systému, který je tu přes ten zástup hajzlů jediným záporákem. A všichni ostatní jsou jeho oběti. Zapomíná se třeba, že v drogách nejede jen spodina, ale i největší boháči - není to věc primárně sociálního postavení ani majetku, ale především osobního slabošství (nebo osobního rozhodnutí - podle toho, jak to berete). Samozřejmě je to složitější, ale právě o to jde - dvouhodinovej film si může dovolit to rozebrat, podívat se na to z víc než jednoho úhlu pohledu a přemýšlet o tom - ne svůj primitivní závěr vyblít před diváka se vším patosem, co to jen jde. Ill Manors se uzavírá do krabice, zobrazuje výlučně pár zvolených postav (a občas u toho zarapuje o někom jinym, kdo měl krutý dětství - očividně každý britský pouliční feťák má několik mrtvých a několik alkoholických rodičů) žijících podle jednoho kódu, a tváří se, že nic jiného neexistuje a není teda cesty ven - ale to je lež. Není z toho cesta ven pro čtrnáctiletýho fakana, kterej nemá problém jít kvůli dávce trávy zmlátit kámoše, protože ten do toho světa patří a zaslouží si ho. A tvářit se, že neměl na výběr, je prostě pokrytectví a šílená zkratka. Není to žádná generační výpověď - je to pokus o omluvu chyb části jedné generace svalováním viny a na nějakou "prozřetelnost" nebo "systém" - v prvním příběhu vyvoláváním lítosti vůči někomu, kdo si ji nezaslouží, a v druhém výběrem někoho tak ultimátně politováníhodného, že tím mizí kontakt s realitou. (04.05.2014)