Stopy

Niekedy slová netreba. A samota je najlepší priateľ. Pretože prečo nie. Ľudia vedia byť nápomocní a priateľskí, rovnako ako príroda a zvieratá ...a zároveň krutí a devastační. Obyčajný a bez akéhokoľvek pozlátka zmapovaný príbeh hľadania seba samého. Mia je čarovná a robí z obyčajného filmu príjemný zážitok. (09.08.2015)

Není to Útěk do divočiny, není to ani Pouť. Je to ale další přenádhernými scenériemi obohacená dobrodružná podívaná s tím správným melancholickým hudebním podtextem, který pohladí na duši, ale více ve vás nezanechá. Samotná Mia Wasikowska je tou herečkou, jejíž hraní vydržíte během těch svižných dvou hodin, avšak rozhodně není člověkem, kterého obličej i řeči byste si museli dopřávat denně. (27.08.2017)

Křehká a čistá dobrodružná road movie napříč Austrálií s velbloudy. Stopy nejsou tak monumentální drama jako předchozí Curranův Barevný závoj, ale pro cílovou skupinu, která miluje dobrodružství na vážno s vnímáním světa a krásné přírody, představuje nádherný očistný zážitek, včetně závěrečné katarze. 75 % (30.04.2022)

Pekný príbeh, ktorého krásu násobí fakt, že bol naozaj skutočný. Ale v podstate to pôsobilo do veľkej miery trochu monotónne a bez nejakých určitých zlomov. Možno by sa tento expedičný austrálsky námet hodil skôr na dokument. Ale nebolo to vôbec zlé. Ťavy, púšť a fascinujúce austrálske scenérie, kde sa sem tam objavila nejaká domorodá dedinka alebo iné zaujímavé prostredie. Každopádne, Robyn Davidson patrí za túto cestu obrovský obdiv, niet divu, že ním dobyla svet. Obávam sa, že v dnešnej dobe by mala po celý čas za zadkom aspoň 100 reportérov, ktorí by dokonalo zničili tie krásne "stopy", ktorými Robyn kráčala. Zničilo by to atmosféru asi tak, ako v ten jeden okamih, keď sa tam na ňu zrazu vyrútili spoza cesty pretínajúcej púšť. (10.07.2014)

Podobné motivační snímky v čele se silnou ženskou postavou mám rád. A Robyn Davidsonová v podání příjemně hrající Wasikowské onou ženou rozhodně je. Na délce sta minut divák zažije nádhernou, vyčerpávající pouť australskou buší, kde ve společnosti jedné ženy, roztomilé fenky, tří velbloudů a jednoho velblouděte potkává sympatické domorodce, senzacechtivé fotoreportéry, klokany a v téměř hororové scéně hada. Zažije několikero dramat, která dokáže napsat pouze život sám a dočká se zasloužené odměny. Závěr byl fenomenální. A velbloudi, ač jsou vypelichaní a smrdí, jsou krásní :) Z podobných snímků mě však o kousek více zaujala Divočina. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (02.04.2015)