Stopy

Podle skutečných událostí natočené "velké romantické dobrodružství", kdy se samotná dívka se psem a třemi velbloudy (+ mládě) vydala na 1700 mil a více jak půl roku dlouhou pěší pouť ze Střední Austrálie k oceánu. Proč? Protože měla takový sen, chtěla (si) něco dokázat a v lidské společnosti se necítila. Útrapy a vyčerpání to samozřejmě byly hrozné, na druhou stranu se za celou cestu nestalo nic dramatického. Ale snímku se celkem podařilo zachytit tu neuchopitelnou melancholii jejího duševního rozpoložení, stejně jako prodat krásu australské krajiny. Ovšem některé situace mi přišly přinejmenším podivné, jako když náhle zjistila, že postrádá kompas, vrátila se pár kilometrů, kde ho našla ležet jen tak na písku, no a v té chvíli začala panikařit, že neví kde je a že se ztratila. (15.09.2014)

Pětihvězdový námět, ale jeho zpracování je slabé. Z potenciálně velezajímavého a velezáživného osamělého přechodu Západní Austrálie vyrobila středoproudová produkce komerční středoproudovou vztahovou srajdu s ohavně přeslazeným klavírním hudebním doprovodem. Děj filmu se vůbec nesoustřeďuje na to nejzajímavější, na to jediné zajímavé, což jsou každodenní drobné detaily samotné cesty, ale namísto toho neustále otravuje vztahem hlavní hrdinky k lidem, jejím potkáváním se s lidmi a jejím žvaněním s lidmi. Je možné, že knižní předloha (kterou neznám) rovněž upřednostňuje tuhle "vztahovou" rovinu před tou "dobrodružnou". Každopádně si ale osamocenou cestu představuju úplně jinak. Z plánovaně heroického, nebezpečného a individualistického podniku se stane de facto reportáž pro National Geographic, ona pustina není vlastně tak úplně pustá a většinu času šlape holčina s velbloudy po polňačce, respektive po poušťovce, podél které má připraveny kanystry s vodou. Z idealistické misantropky se kvůli vlezlému fotografovi stává nejprve zpruzená misantropka, aby se díky starému roztomilému dědouškovi Australopitékovi postupně proměnila v jemně usměvavou misantropku a nakonec i (jaké "překvapení") k fotografovi přilnuvší rozesmátou ženušku. Wasikowska svou roli zahrála skvěle, ale to nic nemění na tom, že mě její postava nebavila. Protivná ženská obcující s čokly, kočkami nebo jinou zvěří, protože se svým vlastním živočišným druhem není schopná vyjít, znám tenhle model. A ještě by mě zajímalo, jestli oním ke konci proneseným "I miss her so much..." myslela svou zemřelou matku (v což doufám) a nebo svou zdechlou čubu (čehož se děsím). Ale rád bych komentář zakončil pozitivně - dneska je z Robyn Davidsonové sympatická kultivovaná dáma (YouTube) a její devítiměsíční putování (2700 km) bylo ve skutečnosti jistě mnohem zajímavější, vrstevnatější a existenciálně hlubší, než jak nám ho po náležité úpravě servírují média. Po delším váhání třetí, mj. za krajinu a velbloudy. (15.03.2019)

Bez zbytočnej dramatizácie a scenáristických odbočiek - o to viac autentickejšie. Odporúčam túto snímku zhliadnuť ako ja na premietačke na stene vo veľkom rozlíšení. Až vtedy sa vcítite do krás Afriky a vychutnáte si tie púštne scenérie. Musím vychváliť do nebies herecké výkony Mie Wasikowskej a Adama Drivera. Koniec koncov tí dvaja sú skvelí vo všetkých snímkach. Je to taká púštna road-movie. V podstate sa dá povedať že je to zámerne aj depresívna a aj smutná snímka. Film sa venuje problematike životného prostredia, života aborigénov, s ktorými hlavná hrdinka strávila podstatnú časť svojej púte, ale aj skutočným hodnotám, ktoré človek nachádza, až keď je odkázaný sám na seba, mimo konzumnej spoločnosti, ktorá na nich už zabudla. (03.11.2019)

Mladá austrálska herečka Mia Wasikowska hrá neohroženú cestovateľku a spisovateľku Robyn Davidson, ktorá uskutočnila soĺo výpravu dlhú 2800 km z vnôtrozemia Alice Springs cez drsnú púšť až k Indickému oceánu.Jej cesta spolu s verným psom a ťavami približuje pekné prostredie Austrálie, horúce červené územie s pôvodnými obyvateľmi a tajomstvá drsnej púšte,ale tiž ukazuje na nebezpečie, ktoré by človek čakal najmenej..Vdaka svojej ceste hlavná hrdinka spoznala cenu skutočnej samoty a uvedomila si, že občas sa my ľudia musíme vzdialiť od sveta , aby sme spoznali, že do neho proste patríme.Tento krásný životný príbeh a dobrodružstvo je proste nádherne sfilmované a fanúšikovia filmov ako Utek do divočiny alebo snímku Divočina z minulého roku by si tento kúsok nemali nechať ujsť. (10.04.2015)

Miluju filmy, kde hrdina/hrdinka vyrazí na osvobozující pouť do divočiny nebo prostě jenom vyrazí do přírody jako únik před každodenní rutinou a stereotypem. Sám nad podobným dobrodružstvím přemýšlím. Někdy se takový film povede (Útěk do divočiny, A walk in the woods), někdy se zase nepovede (Divočina) a někdy je to prostě nemastný a neslaný jako v tomhle případě. Bohužel Stopy jsou ukázkový případ toho, jak může skvělý námět skončit velkou nudou, pokud není podpořený výborným scénáristou a režisérem. Hodně jsem se nudil a uspávací hudba tomu jenom napomáhala! Aspoň že kameraman sipohrával se záběry a obdivuju i tu práci se zvířaty (velbloudy a psem). Dám 3 hvězdy, ale s hodně odřenýma ušima... 50% (09.03.2016)