Carol

Přátelé je to dobré, počet penisů po celou délku filmu je konstantní a lesbické scény tu jsou. Už jen z těchto důvodů film za vidění stojí, bohužel dějová linie společenského odsuzování a řešení sporu o dítě je natolik otravná, že je to často nuda. Takže jestli máte rádi lesbičky a Cate Blanchett, jděte do toho. (11.02.2016)

Podobně tématicky obsažným filmům moc nedám, páč rádi vrství patos nad patos, a lidi, co by tak rádi chtěli být normálními (ať už to znamená cokoliv), ukazují jako hrozné oběti většinové společnosti. Nebo aspoň tenkrát v těch padesátých to většinová společnost byla, dnes už si tím nejsem tak úplně jistý. Anyway, Carol je film z ranku těch krásných (v tom nejlepším slova smyslu), krásně vystylizovaná atmosféra půlky minulého století, výtečná hudba (naštěstí prostá čemukoliv, co by se dalo ohodnotit jako přehnaně srdceryvná, naopak, příjemně doprovází děj filmu) a samozřejmě herecké obsazení, Cate Blanchett špatně zahrát neumí, ale o nic pozadu nezůstává ani Rooney Mara (mimochodem až se bude točit biografický film o Audrey Hepburn, hlavní představitelka je jasná, Rooney je nejkrásnější herečce všech dob podobná nejen vzhledově, ale i gesty a mimikou, tu umocněno dobovou módou a účesem). Zkrátka moc příjemný film, tématu navzdory. (03.03.2016)

Rooney mám ráda, což o to, ikyž se furt tváří, že hledá žiletku anebo oprátku, působí sympaticky. Ale s přibývajícími kousky její filmografie, jenž mám za sebou, nabývám silněji a silněji názoru, že to kolem mě bude dřív běhat šestero dětí, než se ona naučí herectví. Cate je elegantní a půvabná, ale k tetelení se nad tímto faktem není potřeba pouštět si tento film, jelikož tuhle pózu, to ona zvládá s přehledem v kdejakém jiném, lepším, kousku. A má-li být tedy důvodem ke sledování Carol alespoň příběh, pak je to důvod bídný, páč tady je tak průměrný a plytký, že si z něj málokdo zapamatuje víc, než celkem vyvedenou atmosféru, která však z hlavy vyšumí ještě rychleji, jak kouř z cigarety. Dlouho jsem neměla takové nutkání využít rychloposuvu k dosažení závěrečných titulků. (07.01.2016)

Krásna hudba (miestami mi to pripomínalo Glassov soundtrack k Hodinám) a dve výborné herečky. Ale chladné jak kanál. Na základe čoho sa vôbec do seba tie dve zamilovali? Celá tá ich veliká, odopretá láska je budovaná skrz návštevy prázdnych izieb, čítanie časopisov, pozeranie z okna auta, spánok a mlčanie. Čo o sebe tie dve vlastne navzájom vedeli? Lebo ja o nich neviem nič. Práve som dve hodiny pozeral love story o cudzích ľuďoch. Evidentne to bolo myslené vážne (na prvú pusu ma nechali čakať do polky filmu) a podobný prístup (odstup) už raz pri jednej queerovke Haynesovi vyšiel viac než dobre, ibaže vtedy to nebol film o láske. Ale o jej konci. Quaid vtedy ten film pretrpel, Mooreová ho pretrpela. V Carol trpia všetci a divák z toho má len zasnené pohľady, ľahostajnosť a chlad. Ešte aj v tej posteli (29.12.2015)

× Blanchtettka je pro mě jedna z nejhezčích, ale hlavně i nejlepších hereček současnýho filmu. Zvládá v podstatě jakoukoliv roli, do které byla obsazena, a bez přehánění přiznám, že jsem její výkon v týhle lesbický romanci žral na 110%. Skutečnou hvězdou je tu však Rooney Mara, jejíž character arc nejenže netrpí zbytečným vysvětlováním hloupému divákovi, jaká že dívka to vlastně je, ale hlavně posouvá příběh dál bez sebemenšího patosu ve vztahu ke starší ženě. A Mara to zvládá zahrát s neskutečným přehledem, a to jak v emočních scénách, tak v klidných pasážích třeba při jízdě autem. Rooney oproti svojí ségře nemá jistý fyzický přednosti (a tím nemyslím prsa proboha), ale její ksichtík jako by byl stvořený pro mladé ženy, které hledají sebe sama. × Kamera je místama opravdu nádherná, přehledná, statická a zajímavá ve svých úhlech. × Tomu nahrává stejně skvělé nasvícení. Jaká je to potom škoda, že v jedné klíčové scéně jako by za kamerou stál někdo úplně jinej a osvětlovač si dával zrovna šlofíka. × Storytelling je úžasnej, minimálně pro mě, v tom ohledu, že absolutně nemá potřebu vysvětlovat divákovi, co se děje a dít bude. Nikdy na scénu nepřijde postava a neřekne: "A teď si tahle postava myslí tohle a tahle zase tohle." Místo toho na scénu přijdou postavy a jednají. Není důvod přeskakovat pro charaktery a samotný příběh důležité scény tím, že je někdo převypráví. Stejně tak není důvod cpát do filmu zbytečné scény. A pokud se nějaká taková jeví, za několik minut se ukáže, že je důležitá. Zároveň se scénář nikdy nesníží k tomu, aby něco shazoval, aby někomu něco podsouval, aby v divákovi vytvořil určitý dojmy (podpořeno kvalitní režií). Vztah obou holek není prvoplánově popisovaný, a jejich milostná scéna není prvoplánově jakákoliv - pobuřující, šokující, příliš lechtivá, atd. atd. atd. Naopak stejně jako většina dialogů je celý vztah vztahem dvou rovnocenných partnerek, z nichž jedna má to štěstí, že je mladá a nezkušená, druhá tu smůlu, že je starší a s nějakou minulostí. × Upřímně jsem byl kvalitou vyprávění šokovanej a vůbec nechápu, že jsem se filmu tak dlouho vyhýbal. ("No jo, lesbická romance, to bude kýč.") Jaký bylo překvapení, když jsem pak v poloprázdným kině hltal každej dialog, každej pohled do očí, každej dotyk, každou scénu, každý pohled z okna... A jaký bylo pro mě překvapení, když jsem pak objevil film i v koukatelný kvalitě na internetu a bez obalu jej stáhnul a podíval se na něj po několika dnech podruhé. Film není žádný terno, co se cen týče, přelomovosti, originality, a podobně. Ale je to neskutečně citlivý vhled do vztahu dvou žen v době, kdy se na homosexualitu nahlíželo jako na nemoc. Není to film pro každýho diváka, ale toho, kterýho osloví, už od plátna (nebo obrazovky) nepustí. A nemusí to bejt tím, že máš nějakou orientaci, může to bejt třeba i tím, že je to prostě skvěle odvyprávěnej citlivej příběh, kterej má svoje kouzlo v tom, že tomu tak skutečně mohlo bejt. (18.05.2016)