Dvojník

kandidát na asi najdivnejší film roka je tentoraz britská "adaptácia" dostojevského, zafarbená do žlta a poňatá viac kafkovsko-orwellovsky. má naozaj znepokojivú atmosféru a aj toho najotrlejšieho diváka nenechá pokojoným, kamera je miestami naozaj veľmi vizuálne strhujúca, no oveľa zaujímavejšía než obrazová je v tomto filme zvuková stránka - pomerne zaujímavá voľba ázijskej hudby a až experimentálne a mnohokrát prekvapivo použité ruchy, ktoré prechádzajú napriek všetkým pravidlám z polohy "ruchy" do polohy "hudba", z diegetického do nediegetického audio-priestoru a nielen dotvárajú, ale častokrát dominantne budujú náladu a atmosféru... film prekypuje nápadmi tak režijnými ako aj scenáristickými... škoda len, že sú to poväčšinou nápady okopírované od gilliama, andersona, samého seba z predošlého filmu a iných autorov a filmov, že je to roztrieštené, povrchné, nasilu formalistické a pozérske, bez hlbšej emócie či porozumenia postavám a motiváciám, neurotické až nervné a znervózňujúce - navyše prakticky bez sympatických postáv, na ktorých by vám záležalo. nová podoba filmového art-braku, film, o ktorom by sa malo diskutovať (aspoň trochu). (28.03.2014)

,,ZKOUŠEL JSEM S NÍ MLUVIT, ALE NĚJAK NEVÍM, JAK BÝT SÁM SEBOU. JE TO JAKO BYCH BYL POŘÁD MIMO SVOJE TĚLO. NĚCO...NĚCO JAKO, ŽE MŮŽEŠ STRČIT RUKU SKRZ MĚ, KDYŽ CHCEŠ...“ /// Psychadelickej art. Fajnově vytvořenej svět osamoceného tvora a v něm Eisenbergova touha po charakterním herectví. Jelikož proti němu nic nemám, řek bych, že mu to celkem šlo. Ať už nevýraznej nikdo, kterej je ,,na tečku“, tak ono sebevědomý hovado. No jo, ale to je všechno. Všechno? Nemíním si hrát na znalce Dostojevskýho, Kafky, Orwella (no dobře, toho znám…). No a co, že tam jsou vidět znaky (náznaky) toho a toho a nebo toho díla, když to jinak stálo za hovno? Kdo chce, vidí, kdo čeká vod filmu něco jinýho, čumí jinam. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stará cigoška mi radí - ,,vraž ho hluboko“. (Přemejšlíš co? Že nic nechápeš? A máš touhu? Tak to je film pro TEBE!) 2.) Holka mi doporučila, ať se zabiju. (Zřejmě si schopen výjimečnejch citů. Tohle bude film pro tebe!) 3.) Thx za titule ,,Vaječník“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.06.2014)

Film, který dokáže - zdá se - ocenit jen ten, kdo tomu rozumí. Jako ostatně většinu kvalitních děl. Pro běžného diváka zůstává kvalita daleko za jeho rozlišovacími schopnostmi; většinou nezařaditelná směs tu poutavých tu iritujících obrazů je pro něj ve svém celku neuchopitelná a nezpracovatelná. Reakce je potom dvojí. Jde buď o postoj "šlo to mimo mě", resp. o zobecnění vlastní nechápavosti a odsouzení díla na základě jeho domnělé nekonzistence s neproblematicky vnímanou a chápanou realitou, nebo o postoj vševědoucího diváka typu "to už jsem viděl jinde, ale v lepším provedení". První názor lze jakožto projev hlouposti identifikovat snadno - již samotná rezignace na pochopení smyslu, na níž je takové hodnocení založeno, je jeho neklamnou známkou. Hloupost druhého postoje pak spočívá v tom, že kritik není schopen kromě vágního konstatování “nějaké podobnosti” uvést nic konkrétního, v čem tato podobnost náleží a v čem spočívá kvalita (či spíše nekvalita) jejího vztahu. Slovy klasika: podobnost mezi věcmi pozná každý idiot, genialita je ve schopnosti vidět rozdíly. Je tedy třeba se vyvarovat dvojí blbosti diváka-kritika, která se ovšem nejen mezi komentáři na čsfd objevuje ve velké hojnosti. Naštěstí jsou zde stále také diváci, jejichž inteligence a citlivost je nadprůměrná. Právě jim lze Ayoadeho Dvojníka doporučit, ať již jejich následná reakce bude kladná čili nic. (16.04.2014)

Brilantne zosnovaná lúpež identity. Okrem podmanivej hudby, 60-tkových kulís a precíznej réžie tu máme aj skvelý intenzívny príbeh v noir surrealistickom obale, kde všetko utrpenie hlavného hrdinu dostane zadosťučinenia v poctivo eskalovanom konci. Úplne iné než bratské Enemy, no u mňa rovnako skvelé. (13.06.2014)

Když Hyde bere na zkušenou, pokouší Jekylla. Tvoje druhá tvář, má poklona. Má mou podobu, která se mi nepodobá. Vlastnosti, které já nevlastním. Ambicióznost, průbojnost, provokující dravost, sebevědomí, randí s vícero ženami...Toužebné vnitřní přání, já - hrdina. Dodává mi odvahu, jak zabojovat o ruku dívčinu, jak napadnout nenápadnost, vyzrát na nevýraznost, prodat svou práci, osobnost. Přivolat zpět svou existenci. Stát se sám sebou. Originálem, ne kopií. V nezdárném vesmíru procitnout, pochopit. Zaniklý, zamlklý cinkot života rozeznít. (26.10.2016)