Dvojník

*SPOILER* Silně atmosférická hra stínů aneb jak nevídaně plachej Eisenberg potkal svý zuckerbergovský alterego a za jeho vydatný pomoci se ještě víc zapletl do sociální sítě, v rámci níž alespoň kdysi (jakž takž) existovával. Richard sám sebe průběžně spoiluje a dělá to nesmírně šikovně (Put him down as a "maybe"). Camea Morrise a O'Dowda potěšily. (02.06.2014)

Film, který dokáže - zdá se - ocenit jen ten, kdo tomu rozumí. Jako ostatně většinu kvalitních děl. Pro běžného diváka zůstává kvalita daleko za jeho rozlišovacími schopnostmi; většinou nezařaditelná směs tu poutavých tu iritujících obrazů je pro něj ve svém celku neuchopitelná a nezpracovatelná. Reakce je potom dvojí. Jde buď o postoj "šlo to mimo mě", resp. o zobecnění vlastní nechápavosti a odsouzení díla na základě jeho domnělé nekonzistence s neproblematicky vnímanou a chápanou realitou, nebo o postoj vševědoucího diváka typu "to už jsem viděl jinde, ale v lepším provedení". První názor lze jakožto projev hlouposti identifikovat snadno - již samotná rezignace na pochopení smyslu, na níž je takové hodnocení založeno, je jeho neklamnou známkou. Hloupost druhého postoje pak spočívá v tom, že kritik není schopen kromě vágního konstatování “nějaké podobnosti” uvést nic konkrétního, v čem tato podobnost náleží a v čem spočívá kvalita (či spíše nekvalita) jejího vztahu. Slovy klasika: podobnost mezi věcmi pozná každý idiot, genialita je ve schopnosti vidět rozdíly. Je tedy třeba se vyvarovat dvojí blbosti diváka-kritika, která se ovšem nejen mezi komentáři na čsfd objevuje ve velké hojnosti. Naštěstí jsou zde stále také diváci, jejichž inteligence a citlivost je nadprůměrná. Právě jim lze Ayoadeho Dvojníka doporučit, ať již jejich následná reakce bude kladná čili nic. (16.04.2014)

Brilantne zosnovaná lúpež identity. Okrem podmanivej hudby, 60-tkových kulís a precíznej réžie tu máme aj skvelý intenzívny príbeh v noir surrealistickom obale, kde všetko utrpenie hlavného hrdinu dostane zadosťučinenia v poctivo eskalovanom konci. Úplne iné než bratské Enemy, no u mňa rovnako skvelé. (13.06.2014)

Pane bože, jsem zmatená. Opravdu nevím, co si o tom mám myslet. Napadá mě hrozně moc teorií proč, jak, kvůli čemu a tak. Mia a Jesse byli skvělý a zajímaví, jako vždycky. Ale tenhle snímek je něco unikátního, při jehož vyprávění nebo alespoň pokusu se o nastínění děje prostě nevíte, co říci. Vážně zajímavá podívaná, kterou můžu jen doporučit. (20.01.2015)

Mindfuckoidní lehce depresivní neurčitost. 1) Absolvent Cambridge, nadaný 36letý scénárista a režisér Richard Ayoade (otec Nigériec, matka Norka), představitel Mosse z Ajťáků, zkoukl Brazil a 1984, přečetl Kafkův Zámek a asi i Dvojníka z roku 1846 (Dostojevskij ho napsal ve věku 24 let) a pustil se do díla._____ 2) Mezi 30letým Jesse Eisenbergem (neprůbojný Simon) a 30letým Jesse Eisenbergem (suverénní James) to vpravdě jiskřilo. Chemie, jak to rádi nazývají někteří komentátoři, tu fakt funguje._____ 3) Přidejme výbornou hudbu jako hravý kontrapunkt k tísnivé atmosféře snímku i pěkný šedesátkový vzhled._____ 4) A protože je módní dnes mluvit i o homosexualitě, nevyhnou se tomu tématu ani oba hlavní hrdinové: James: You can't be doing anything gay. No ice-cream cones. Simon: I like ice cream. James: Of course. It's delicious. Ice cream is fine in a cup, but in a cone is gay unless you're with a woman at the time. Simon: Anything else? James: No riding on a motorcycle with another man. Exceptions are drive-by shootings, bomb throwings and purse snatchings. Anything else is gay. Simon: You seem to know a lot about this. James: Defense wins championships. (05.03.2015)