Temné nebe

Ufoni jsou tady. Vysílají signály z neznáma, a zvláště si oblíbili čtyřčlennou americkou rodinu Barrettových, jejímž nevítaným pátým členem se záhy stávají. Nejedná se však v žádném případě o přítulné mimozemšťany typu "Ítýho". Drzost vlezlých mimozemských návštěvníků nezná mezí. Nejprve sežerou na co přijdou, přičemž nedodržují zásady správného stolování, hned na to v kuchyni vytvoří z plechovek neobvyklý geometrický obrazec, pak zmizí rodinné fotografie z rámečků a invaze vrcholí hejnem migrujících ptáků, co narazí do domu. Barrettovi mají dva syny. Se starším cloumá puberta a ten mladší žije ještě ve svém světě dětské fantazie, a proto rodiče poté, co je malý syn informuje o svých pravidelných rozpravách v pokojíčku s podivnou bytostí, tohle shledají jako vážný důvod pro návštěvu psycho terapeuta, i když na prášky jsou z toho všichni. Neklid v domě, ztráty vědomí, anebo značky na těle jsou dílem bytostí z jiné galaxie, ale rodina dlouho nechce připustit, že se jedná o setkání čtvrtého druhu. Do velkých teorií na téma mimozemských civilizací se film nepustí a sám si byl vědom, že to už tady bylo nejednou a jednalo by se o nošení dříví do scifi lesa a film dokonce není ani natočený podle skutečných událostí. Vědci ani jiní žádní pracovníci z vědecko-technických ústavů, vyjma jednoho podivínského "experta" na mimozemské teorie, se tady nevyskytují. Ve svých prvních dvou třetinách film pracuje s častými lekačkami, které jakkoliv se mohou jevit obehraně, překvapivě z diváckého pohledu fungují perfektně. Nejednou divák nadskočí až do stropu, zvláště, pokud je jeho televizor vybavený kvalitním zvukovým surroundem jako ten můj. S tímhle strašením a lekáním si snímek vystačí delší dobu. Až v závěrečné třetině se rodina odhodlá v rámci pudu sebezáchovy bránit se po svém. Jen jsem litoval, že zabarikádovaný dům nepřišel na scénu o něco dříve, protože upřímně řečeno, filmu do té doby chyběl nějaký vrchol nebo nějaká opravdu hutná scéna. To se částečně vykompenzovalo s příchodem závěrečné půlhodiny, která se jevila jako nejdynamičtější a také nejoriginálnější. Jedním ze zajímavých nápadů bylo rozmístnění kamer po celém domě a čekání na "úlovek" na pořízeném záznamu. O nic originálního se sice nejednalo, ale svůj účel to naplnilo v pozitivním hledisku. Z režijního hlediska podáváno celkem umně. Scott Stewart se však nespokojil jen s režijní taktovkou a je i autorem scénáře, který má svá provařená místa, stejně jako ta originální, kterých bylo přece jen víc a rovněž napětí dávkoval v kvalitních kapkách, ale někdy trochu šetřil za recept. Je nutno upozornít, že je to horor prostý drastických scén a vynahrazuje si to snahou o invenci. To strašení má stagnační ráz, ale o nudě hovořit nelze. Někdo dává těmto hororům přednost před těmi krvavými. Co napsat závěrem o hororu s prvky scifi z produkční dílny slavných bratří Weinsteinových? To, co si předsevzal si splnil, nenaservíroval až tak překvapivé zvraty (závěr zajímavý), neřídil se přísnou logikou, a ani věci neřešil na doraz (např. nápad s očipováním, který vetřelci praktikovali na svých obětech, byl nedotažený). V rámci svých možností nenudil, herecké výkony byly více než sympatické, trikové efekty nerozesmály, události mohly mít ještě větší a dynamičtější spád a neotřelý režijní přístup udělal z filmu nadprůměrnou a rozhodně ne nezajímavou podívanou. Mé hodnocení: 70% (16.03.2014) (méně) (více)