Na jezeře

13/13 Jane Campion je hvězdná režisérka z Nového Zélandu, všichni jsou zvědaví jaká bude televizní krimi v jejím podání. Ale jaké je to zklamání, že v Top of the Lake není ani památky po imaginaci z jejích velkých děl, An Angel at My Table, Piano, The Portrait of a Lady nebo Bright Star. Ale tak pořád skvěle pracuje s tou nevšední novozélandskou krajinou... A není to už jen o Pánovi prstenů, Seekrovi nebo Xeně. (29.01.2019)

Štve mě, že někdy je to příliš přepálené a detektiv-ka až příliš odvážná až lehkovážná, bych řekla. A chlapi jsou až vyhroceně zlí a sexističtí apod., - teda doufám, že nemám růžové brýle a že to tak fakt není :-D A chování některých (např. Robinin boyfriend) je nereálné a taky přepálené, jinak by se tam nic nedělo... Ale dobrá kamera a Björk v 7. dílu sedla. A taky je zajímavý, že herečky jsou v posledním dílu hezčí než v prvním :) (01.09.2014)

Top Of The Lake působí tak reálně, že je to zážitku na škodu. Mně například, podobně jako v každodenním životě, v sérii všichni trochu srali. Cenu nesympatie navíc hned od začátku uzurpuje hlavní hrdinka, za což se zasadili stejnou měrou významným civěním budovaný charakter postavy a představitelka Elisabeth Moss, která víc než co jiného evokuje nějakou lovecraftovskou rybí tlamu. Nápad napsat nejexponovanější jako komplikovanou píču je sice umělecky ambiciózní (a některé události ve posledních epizodách s tímto krokem konvenují), na ploše sedmi hodin to ale vyčerpává. Zvlášť když není jisté, zda šlo o záměr. Ale možná jsem si jenom zasedl. Psaní: Autorům nelze vyčítat hollywoodskou manýru. Příběh obnášející těhotnou dvanáctku, odhalování minulosti, vztahy mezi matkami, dcerami & spol vykazuje znaky genderové uvědomělosti, stavící na hlavu zaběhnutá klišé, na druhou stranu ale taky okamžiky nevěřícného kroucení hlavou v rovině detektivní zápletky. Důraz na věrohodnost a emocionální intenzitu je bohužel podporován minimalistickými promluvami a celkovou otevřeností, kdy ne všechny volné konce příběhu možno někam přivázat. Snahu o věrohodnost diskvalifikuje precizní se vystřihání humoru, 6-7 hodin byli všichni vážní jako prdel. Takhle vážní pederasti nejsou, přátelé! Sečteno a podtrženo: Mezi mnou a serošem vládlo od prvního dílu napětí, které nelze považovat za ekvivalent erotického dusna. Seriál mě stejně zajímal jako otravoval, každé ze sezení bylo tak trochu dřinou, navozovanou nutkáním vymezit se. Nemohu vyloučit, že to mělo co dělat s genderovým tažením proti mužskému uzurpování, které sublimovalo i do procítěné formy. Přes některé silné stránky reprízu neplánuji. (19.10.2014)

Ten kontrast mezi omračující krásou okolní přírody a vším tím neštěstím, špínou i zločinnými skutky lidského společenství v ní žijícího, které se největšího příkoří dopouštělo na těch, které mělo především chránit, totiž na dětech, mi připadal až neskutečně přízračný. A jen angličtina a občasná zmínka o Novém Zélandu mě upamatovávala, že se nenacházím někde ve Skandinávii, protože ať už se jednalo o velký výskyt blonďatých herců nebo i celkovou atmosféru, silně mi to připomínalo severské filmy. Top of the Lake sice není stoprocentní detektivka, někdy má navrch drama, jindy třeba i trocha romantiky, ale to neznamená, že by to bylo nudné, to ani na minutu a chvílemi je to dokonce i velmi napínavé. A celé je to pak herecky, dějově i vizuálně výborné, emotivní a neprvoplánové, což u mě znamená velkou spokojenost a jasných pět hvězd. (13.04.2014)

Ženský True Detective. A nebo spíše platí, že True Detective je chlapskou verzí Top of the Lake? Není to jenom o tom, že to má stejného kameramana a tedy takřka shodný filmový i řádně temně syrový vzhled (zdejší podání novozélandských krás si nezadá s Pánem prstenů; tedy až na to, že tady prší, mlží a když tu zabloudíte, tak si můžete hodit korunou, zda dříve pojdete hlady či umrznete). V obojím platí, že o případ samotný jde až v druhém plánu (o tomto to platí o něco více, jelikož je tu "kdo a jak" jasné již v polovině úvodní epizody). V obojím se hraje spíše na symboliku, nevyřčené mezi řádky a takovou tu všudypřítomnou podprahovou tenzi. V obojím platí, že jakmile se to tu a tam sníží k doslovnosti, tak to rázem ztrácí hodně ze svého kouzla. Obojí má nejednoznačné výjimečně napsané i zahrané charaktery. Obojí brnká na znepokojivou strunu. Obojí je především o postavách, o životě a tak vůbec… A obojí je perfektní. (17.03.2014)