Na jezeře

Pořádně temná detektivka, která si nezadá s True Detective a rozhodně udrží pozornost. Dal by se z toho udělat i slušný film. Vlastně takový film už je, ale ze švédska... no inspirace asi trochu byla, ale prostředí Nového Zélandu a propracované postavy jsou výborné. (14.09.2014)

Tohle australské krimi drama předchází pověst "ženského True Detective", což mi po úspěšně zdolaných sedmi episodách přijde jako značný úlet. Jen proto, že má stejného kameramana, a podobně pomalé tempo vyprávění? Takové je navíc v současnosti populární od doby The Killing, a v neanglicky mluvené televizi ještě mnohem dříve. Nicméně pokud nemáte přehnaná očekávání, je to slušně deprimující podívaná, především Petr Mullen je prostě parádní psychopatickej hajzl (a rozhodně si teď musím zařadit do watchlistu jeho údajně mistrovský kus The Fear). Podobně jako jiné podobné show ovšem Top of the Lake trpí tím, že nedokáže děj správně gradovat, takže se sice ve finále doplazí k jakémus takémus závěru, a dokonce tuplovaně nastavené pointě - nicméně nejpůsobivějším momentem pro mě nakonec stejně zůstane zabití psa už někde z prvních episod, další WTF moment prostě nepřijde. Možná i proto, že v působivě vystavěné atmosféře novozélandského zapadákova, kde všichni jsou tak trochu svině nebo blázni, už se s pribývajícími episodami jen těžko hledá něco, co by ještě působilo "nenormálně"... (30.06.2014)

První tři díly slibovaly silný zážitek po všech stránkách, od 4. dílu - kdy se ukázalo, že malá Tui normálka žije - se to zlomilo a začalo to být čím dál víc zmatenější, žánrově neuchopitelné a scénáristicky vlastně šílené. :) Přesto se mi to líbilo. Bylo to totálně jiné než ostatní seriály - mělo to v sobě zvláštní magii, svobodný rozlet a fantazii. Jen doteď nemůžu pochopit, že se na tak "macho" látku vrhla křehká Jane Campion - to bych do ní tedy nikdy neřekla (např. její Portrét dámy byl pro mě právě pro svou zjemnělost a přeslazenost v podstatě nesledovatelný). Za přešlap ale považuji dabing vyšetřovatelky Robin - slaboučký hlásek Lucky Vondráčkové k ní vůbec nešel, to mi vážně vadilo. (10.04.2016)

Ryzí příběh ze sympatického prostředí drsných hochů, kteří nesdílí potřebu zbytku světa mazat si med kolem huby. Hluboký nádech a výdech. Pravda a láska v syrové podobě uprostřed novozélandské přírody předkládá etické otázky, jako je ta, zda je dobro to, co vidíme, nebo to, co opravdu je. Skupinka protivných a těžko snesitelných bab vnáší do ryzí scenérie kopců kolem jezera kontrast sebeklamu i směšné a kruté městské hlouposti. Oproti tomu charismatické duo hlavních postav (Robin a Johno) získává divákovy sympatie záhy. Jen Al má s Robin problém: "Umíš být velmi tvrdá. A nelíbí se mi, že to považuješ za svou silnou stránku." Rozuzlení případu je sice nápadně servírováno od samého počátku, takže konec nenabídne žádné překvapení, atmosféra jednotlivých příběhů, odehrávajících se synchronně na pozadí odporného zločinu, však přívětivě vtahuje do děje až do šťastného konce. Nakonec tedy divák omluví i přeci jen poněkud přepjatou stopáž. Strhující a velmi emotivní je pohřební kytarové provedení Bjork "Emotional landscapes" v předposledním díle, které jakoby vyvstávalo ze samé podstaty příběhu. (12.08.2014)

Extremne feministicky serial, ktory po prvych 2, 3 castiach trochu straca na intenzite, akoby si uz tak velmi nebol isty tym, co sa v uvode snazil povedat. Napriek tomu sa mi paci, ako pokojne plynie uprostred neskutocnej novozelandskej prirody. Zaver to tak trosku zaklincuje nie uplne pozitivnym sposobom. Za pozretie urcite stoji, patri do tej lepsej skupiny serialov, ktore sa v poslednej dobe vyprodukovali. (04.11.2014)