Na jezeře

Pořádně temná detektivka, která si nezadá s True Detective a rozhodně udrží pozornost. Dal by se z toho udělat i slušný film. Vlastně takový film už je, ale ze švédska... no inspirace asi trochu byla, ale prostředí Nového Zélandu a propracované postavy jsou výborné. (14.09.2014)

Ne, že by lišejníkem zalitá krajina Nového Zélandu i bez dávky LSD nebyla dokonalá ale kdyby tady bylo v titulku místo Austrálie / VB / NZ třeba takové Norsko / Švédsko dopadlo by to jistě lépe. Tvůrci by si dali trochu více záležet se čtvrtým dílem a vypilovali by všudypřítomnou pomatenost logiky některých postav, TotL by se bez keců přiblížil maximálnímu hodnocení a já bych tady neměl o čem psát. (16.08.2014)

Tenhle seriál měl rozhodně mnohem na víc, to říkám zcela otevřeně. První díl celkem slušně pobaví a hlavně navnadí, ale ty zbývající jsou hodně nevyrovnané. Tohle všechno aspoň nějak zachraňuje hlavní hrdinka, v podání, pro mě celkem neznámé Elisabeth Moss a také zajímavé rozuzlení, ale až úplně na konci, které jsem zase až tak nějak neočekával. Kdyby se tenhle seriál zkrátil třeba jen na čtyři díly, vůbec nic převratného by se nestalo. Čtyři mínus. (08.01.2015)

Chcete zažít skutečnou, depresivní tíseň? Vejděte dovnitř, drátěnou bránou s romantickým nápisem Paradise. Pomalu se noříte do studených vln jezera, naplněného až po okraj lidskou ubohostí, která se na South Island stala normou, a klesnete až na samotné dno poraněné duše malé holky. Je to zlé. Nechat svou vlastní minulost, aby vycenila zkažené zuby a pak se na břehu jezera podívat až na dno flašky. Bolestivě vystřízlivět a uvidět, že lidská slabost a špína je věčná, nedá se ničím smýt, snad jen krví smíchanou s právě prasklou plodovou vodou a fetem, vyrobeným v laboratoři ve sklepě. Jizvy na duši a zmar versus život. Až fantaskně nádherné hory Nového Zélandu a příběh, odehrávající se na březích toho nejkrásnějšího ze všech jezer, do jakého jsem kdy zvracel. Svůj strach z minulosti, z věcí příštích, z celého toho dychtivého a poživačného, ale i zasraného, až k neunesení těžkého života. Jezero uprostřed drsných skalisek a pustých plání, které jsou tak lhostejné k lidským slabostem, úchylkám i ke skutečnému zlu, znásilněná Robin uprostřed sama sebe, cynická glosátorka GJ uprostřed (ne)konečného vesmíru. Já uprostřed ledových vln jezera, kde dochází velmi rychle k podchlazení těla a ochrnutí divácké mysli. Žádné tajemné krimi, jen meditativní depresárna bez rozhřešení, se spoustou nevyřčeného. Temný a neuvěřitelně hnusný seriál. Až na dřeň. Vážená Jane Campion, bylo mi ctí. (18.02.2015)

Ženský True Detective. A nebo spíše platí, že True Detective je chlapskou verzí Top of the Lake? Není to jenom o tom, že to má stejného kameramana a tedy takřka shodný filmový i řádně temně syrový vzhled (zdejší podání novozélandských krás si nezadá s Pánem prstenů; tedy až na to, že tady prší, mlží a když tu zabloudíte, tak si můžete hodit korunou, zda dříve pojdete hlady či umrznete). V obojím platí, že o případ samotný jde až v druhém plánu (o tomto to platí o něco více, jelikož je tu "kdo a jak" jasné již v polovině úvodní epizody). V obojím se hraje spíše na symboliku, nevyřčené mezi řádky a takovou tu všudypřítomnou podprahovou tenzi. V obojím platí, že jakmile se to tu a tam sníží k doslovnosti, tak to rázem ztrácí hodně ze svého kouzla. Obojí má nejednoznačné výjimečně napsané i zahrané charaktery. Obojí brnká na znepokojivou strunu. Obojí je především o postavách, o životě a tak vůbec… A obojí je perfektní. (17.03.2014)