Na jezeře

Tenhle seriál měl rozhodně mnohem na víc, to říkám zcela otevřeně. První díl celkem slušně pobaví a hlavně navnadí, ale ty zbývající jsou hodně nevyrovnané. Tohle všechno aspoň nějak zachraňuje hlavní hrdinka, v podání, pro mě celkem neznámé Elisabeth Moss a také zajímavé rozuzlení, ale až úplně na konci, které jsem zase až tak nějak neočekával. Kdyby se tenhle seriál zkrátil třeba jen na čtyři díly, vůbec nic převratného by se nestalo. Čtyři mínus. (08.01.2015)

Silné stránky? Ženský fenomén, výprava, hudba, dětští herci, sociální sonda do novozélandského prdelova a jeho rodiny.. Autoři měli asi hodně práce se střihem (mraky natočeného materiálu), resp. zde se patrně rekrutuje kombinace různých (a často svérázných a originálních) dějových linií a celkové kompoziční nekonzistence. Závěr pak překresluje vše a zanechává velmi intenzívní (děsivý) zážitek, se kterým se dokonce druhý den ještě vzbudíte.. Nejen proto se nabízí srovnání s první sérií Temného případu (True Detective), kde je však palba rozložena do celé plochy a pozornost diváka poněkud nekolísá. Na televizi výborné, vedle True Detective však přeci jen kapánek slabší. (26.06.2017)

Intuitivní genderová detektivka, na kterou je třeba se dívat jako na obří filmový projekt. Dělení na díly je hodně umělé a vzhledem ke struktuře, která se skutečně řídí spíš emocemi než rafinovaným narativním plánem, vlastně vytrhuje zbytečně z kontemplace. Nebál bych se hovořit o zemitém magickém realismu, o jakémsi Pikniku na Hanging Rock pro 21. století. Strhující charisma vyšinutých figur (patriarcha Matt, šedá matka-guru GJ), velmi osobní reflexe ženství, maskulinity, početí, smrti... jediné, co selhává, je dopředu odhadnutelná a doslovná pointa. Jenže síla TofL je v tom, co následuje po ní. Ve scéně utkané ze strhující novozélandské krajiny, ticha, větru a několika volně pohozených slov. Nezapomenutelný, krutý a stále více vtahující svět, který znovu odhaluje, jak hluboké jsou možnosti současných TV sérií. [90%] (05.05.2014)

Seriál se tváří lákavě a feministicky, ale je prázdný. Po chvíli budete chtít hlavní hrdinkou (inspektorkou) třást a třást, ať se vzpamatuje. Nebo všem rozbít hubu. Což se v případě mužských nakonec stane – viz dále. Inspektorka přehlíží, že její nadřízený případy nevyšetřuje, přehlíží, že ji občas sexuálně obtěžuje, nechává s sebou manipulovat všema těma mužskýma… Pokud to má být "intuitivní genderová detektivka", tak intuice moc nepobrala a proti mužské hegemonii ta ženská invence pokulhává. Teď budu trochu spoilerovat, ale nakonec to dopadne tak, že proti dominanci a agresi mužů je použita agrese žen. Jako známka toho, že intuice došla. Ano, v posledním díle krev jen stříká. (Mimochodem během děje seriálu zemřou násilnou smrtí 3-4 muži, žena žádná). Nakonec má pravdu GJ (Holly Hunter) v poslední epizodě, rozčarovaná z toho, že se kdy usadila v Laketop, už má všech těch posedávajících a přemýšlejících žen dost a odejde. To je výstižná metafora, jak zažívám tento seriál. Asi se na druhou sezónu nevrátí. Já také ne. To je moje intuice. Dám přednost The Fall. Pokud chcete detektivku, intuici, genderovou tematiku, mužskou hegemonii, radím vám to samé, i kdyby v další jezerní sezóně hrála Kidman. Gillian Anderson utáhne všechny sezóny The Fall sama. https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/236x/8c/77/5a/8c775a71c64091e629413b1e3e7afe05.jpg (10.04.2016)

Ženský True Detective. A nebo spíše platí, že True Detective je chlapskou verzí Top of the Lake? Není to jenom o tom, že to má stejného kameramana a tedy takřka shodný filmový i řádně temně syrový vzhled (zdejší podání novozélandských krás si nezadá s Pánem prstenů; tedy až na to, že tady prší, mlží a když tu zabloudíte, tak si můžete hodit korunou, zda dříve pojdete hlady či umrznete). V obojím platí, že o případ samotný jde až v druhém plánu (o tomto to platí o něco více, jelikož je tu "kdo a jak" jasné již v polovině úvodní epizody). V obojím se hraje spíše na symboliku, nevyřčené mezi řádky a takovou tu všudypřítomnou podprahovou tenzi. V obojím platí, že jakmile se to tu a tam sníží k doslovnosti, tak to rázem ztrácí hodně ze svého kouzla. Obojí má nejednoznačné výjimečně napsané i zahrané charaktery. Obojí brnká na znepokojivou strunu. Obojí je především o postavách, o životě a tak vůbec… A obojí je perfektní. (17.03.2014)