Na jezeře

Po dvou dílech rozporuplné pocity. Potenciál to má, ale vytáčejí mě buranské a tupé postavy, jak vystřižené z amerického jihu a detektivka bez špetky charismatu. Třetí díl rozhodne zda dokoukám, nebo zabalím (a identitu pachatele, na kterého mám horký tip si vyhledám jinak). Zabaleno, možná dokoukám v budoucnu, nebo v příštím životě. (17.04.2014)

V Top of the Lake převažuje spíš ta dramatická linie než thrillerová, ale je to letošní druhý film, kde je po celou dobu tak perfektní znepokojivě temná atmosféra, kterou lze skutečně přirovnat jen k True Detective. Co mě osobně mimo jiné zcela odzbrojilo, byly nepopsatelně nádherné exteriéry, takže to byla vizuální pochoutka až do posledního záběru. S hlavní představitelkou Robin jsem se sice ztotožnila až ve třetím díle, ale mohu napsat, že její postavu zahrála Elizabeth Moss zcela věrohodně, s obrovským citem pro svou nelehkou situaci a to mohu říct čistým svědomím i o ostatním hereckém obsazení. I když se zdá, že celý seriál plyne v pomalém tempu, tak to vůbec neubírá na napětí, spíš naopak s přibývajícími díly jen graduje, protože zhruba od čtvrtého dílu jsem začala být čím dál zvědavější, kterým směrem se to bude asi ubírat a jestli se naplní moje tušení ohledně ostatních záležitostí, protože to, co se týká Tui, je poměrně jasné již z pilotního dílu. Je pravdou, že tam bylo pár míst, obzvlášť ke konci, které bych trochu prostříhala, ale jinak jsem byla v každém případě spokojená a věřte, že Top of the Lake stojí rozhodně za zkouknutí. (16.04.2014)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

Silné stránky? Ženský fenomén, výprava, hudba, dětští herci, sociální sonda do novozélandského prdelova a jeho rodiny.. Autoři měli asi hodně práce se střihem (mraky natočeného materiálu), resp. zde se patrně rekrutuje kombinace různých (a často svérázných a originálních) dějových linií a celkové kompoziční nekonzistence. Závěr pak překresluje vše a zanechává velmi intenzívní (děsivý) zážitek, se kterým se dokonce druhý den ještě vzbudíte.. Nejen proto se nabízí srovnání s první sérií Temného případu (True Detective), kde je však palba rozložena do celé plochy a pozornost diváka poněkud nekolísá. Na televizi výborné, vedle True Detective však přeci jen kapánek slabší. (26.06.2017)

Po první sérii na mne zapůsobila hlavně podivná atmosféra odvrácené strany jinač báječného světa pána prstenu, kraje světa, konce světa nebo ráje, říkejte tomu jak chcete. Pokud někdo trpí depresemi, protože jste se pohádali s nadřízeným nebo vám soused chodí na třešně nebo se vám občas cizí pes při venčení vykálí přede dveře, zůstaňte klidní. V zapadlém koutě Nového Zélandu se dějí opravdu horší věci. Minisérie působí mdlejším dojmem skrze složité vnitřní pochody zainteresovaných postav, které řeší současné či minulé životní osudy spíše nežli zmizelou dívku. Avšak poslední kousky skládačky vám hrábnou do představ o budoucí vysluněnné novozélandské dovolené s dětmi. 75% (23.06.2019)