Na jezeře

Ženský True Detective. A nebo spíše platí, že True Detective je chlapskou verzí Top of the Lake? Není to jenom o tom, že to má stejného kameramana a tedy takřka shodný filmový i řádně temně syrový vzhled (zdejší podání novozélandských krás si nezadá s Pánem prstenů; tedy až na to, že tady prší, mlží a když tu zabloudíte, tak si můžete hodit korunou, zda dříve pojdete hlady či umrznete). V obojím platí, že o případ samotný jde až v druhém plánu (o tomto to platí o něco více, jelikož je tu "kdo a jak" jasné již v polovině úvodní epizody). V obojím se hraje spíše na symboliku, nevyřčené mezi řádky a takovou tu všudypřítomnou podprahovou tenzi. V obojím platí, že jakmile se to tu a tam sníží k doslovnosti, tak to rázem ztrácí hodně ze svého kouzla. Obojí má nejednoznačné výjimečně napsané i zahrané charaktery. Obojí brnká na znepokojivou strunu. Obojí je především o postavách, o životě a tak vůbec… A obojí je perfektní. (17.03.2014)

Tohle je přesně ten typ seriálu, který má silný a zajímavý příběh, luxusní atmosféru, slušný scénář a obrovské množství postav, ve kterých se nevyznám. A právě proto je škoda, že zrovna u tohoto dílka jsem narazil. Podotýkám, že to nechci nijak kritizovat, působilo to na mě pozitivně, jenomže i když je to detektivka od BBC a má to úžasnou atmosféru a prostředí, je to přesně to, u čeho nevydržím nijak extra dlouho. Viděl jsem jen první dva díly a pak jsem to dobrovolně zabalil, neboť sledováním Top of the Lake bych se nejspíš jen trápil, bralo by mi to čas a stejně bych se v tom nevyznal. Navíc už od začátku mě to nedokázalo pořádně vtáhnout. Samotného mě mrzí, že mi tento seriál nesedl, je to škoda, ale holt to prostě není nic pro mě. Nevím, třeba to časem zkusím znova, ale asi to není nic co bych vyhledával a toužil to vidět. Nicméně potenciál a kvalitu z toho citím (a vidím), herci hrajou slušně, ale prostě to jde mimo mě. Třeba jindy... 65%, čistě z osobních pocitů, jinak by to asi bylo výš. (12.04.2016)

V Top of the Lake převažuje spíš ta dramatická linie než thrillerová, ale je to letošní druhý film, kde je po celou dobu tak perfektní znepokojivě temná atmosféra, kterou lze skutečně přirovnat jen k True Detective. Co mě osobně mimo jiné zcela odzbrojilo, byly nepopsatelně nádherné exteriéry, takže to byla vizuální pochoutka až do posledního záběru. S hlavní představitelkou Robin jsem se sice ztotožnila až ve třetím díle, ale mohu napsat, že její postavu zahrála Elizabeth Moss zcela věrohodně, s obrovským citem pro svou nelehkou situaci a to mohu říct čistým svědomím i o ostatním hereckém obsazení. I když se zdá, že celý seriál plyne v pomalém tempu, tak to vůbec neubírá na napětí, spíš naopak s přibývajícími díly jen graduje, protože zhruba od čtvrtého dílu jsem začala být čím dál zvědavější, kterým směrem se to bude asi ubírat a jestli se naplní moje tušení ohledně ostatních záležitostí, protože to, co se týká Tui, je poměrně jasné již z pilotního dílu. Je pravdou, že tam bylo pár míst, obzvlášť ke konci, které bych trochu prostříhala, ale jinak jsem byla v každém případě spokojená a věřte, že Top of the Lake stojí rozhodně za zkouknutí. (16.04.2014)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

Vlastně pořád nejsem schopná určit, co si o tom seriálu myslím. Obecně, je dobré, že takové věci vznikají a mají producentskou i diváckou podporu. Dějově, no...já nevím. Proč se od příběhu malé těhotné ztracené holky dostáváme přes všechny ty nervy drásající spletence příběhů všech postav a tak trochu psycho detektivky, přes "jsme sourozenci" telenovelovou zápletku, až k docela trapně předvídatelnému rozuzlení? Proč seriál přináší takové množství zápletek a neskutečně málo rozuzlení? Proč příběh občas řeší situaci tím, že nechá jen tak jednoduše někoho umřít? Já pořád nevím a těch otázek je spousta. Ale vlastně mě to možná nějak sadisticky bavilo. A přitom jsem už vlastně nechtěla vidět víc. Ale hory tam mají fakt hezký. (29.05.2017)