Hedwig a Angry Inch

Osobně si myslím, že když je film "postmoderní", "úchylný" nebo "kultovní", tak tyto vlastnosti nemusí být nutně kladné. Dřív jsem viděl pouze posledních 20 minut "Hedwiga" a byl jsem z toho nadšený. Ovšem když jsem konečně viděl celý film, moje nadšení odpadlo. Za největší klad zde považuju skvělé glamrockové (a nikoliv punkrockové) písničky. Také se mi líbil drzý, rebelský postoj tohoto filmu. Jinak mi to ale připadalo hodně prázdný. Čerpalo to především z dvou naprosto pitomých příběhových klišé o homosexuálech: že se chovají jako afektovaný ženský a že "macho" heterosexuální chlapi přece jen s nima chtěj spát. Tyto klišé by dokonce stačili jako popis jeho velmi minimálního děje. A možná, že mi něco uniklo, ale když se Hanselova změna pohlaví nepovedla a zůstal spíš jako zmrzačený chlap než jako žena, jak se vůbec povedl sňatek s tím americkým vojákem, když proto musel mít ženské tělo ? (13.09.2007)

Máte dvě možnosti buď ten film přijmete takový jaký je a nebo ne, Hedwig And The Angry Inch rozhodně není pro každého. Obrovskou výhodou je, že John Cameron Mitchell netlačí na pilu, citově vás nevydírá, neříká co byste si měli myslet, pouze vypráví, postupně, takže příběh se skládá do mozaiky, která ve vás možná o to víc nenásilně dokáže vyvolat emoce. Je to do jisté míry muzikál, do jisté míry artovní snímek, možná „ujetost“, ale hlavně má hloubku a přes svůj námět je nabit i pozitivní energií. 100% (23.08.2010)

No nevím, mnoho z vás tady reptá nad průměrností písniček, mně přišly naprosto skvělé a spolu se soundtrackem z Velvet goldmine opravdu prvotřídní glamrockový nářez. A samotné zpracování filmu? To je plné nápadů, ať již prací s kamerou, tak kompozicí scény a záběrů. A pokud jako divák přistoupíte na podivně surrealistické vyprávění, není o čem. Michael Pitt si prostě umí vybírat filmy. 8/10 (29.04.2014)

Moc pěkný punkrockový muzikál, který příjemně navozuje atmosféru newyorské punkové scény z počátku 70. let a jejich transvestitismus (New York Dolls, Jayne County). Hlavní hrdina/ka Hedwig obdivuje Davida Bowieho, Iggy Popa a Lou Reeda a musí se vypořádat s problémy lásky a svého pohlaví (moc pěkná písnička Origin of Love), ale taky peněz a rock'n'rollové slávy. Nejvíc mě ale dostal vtípek o tom, že Hedwigu vyhodili ze školy za referát o agresivním vlivu německé filozofie na rock s názvem "You, Kant, Always Get What You Want":) (03.11.2006)

Hedwig a Angry Inch se právem chlubí kultovním statusem, jakým disponuje třeba Rocky Horror Picture Show. Což rozhodně není málo. Nádherná muzikálová jízda doplněná skvostnými animovanými sekvenci a naprosto božími výkony samotného Johna Camerona Mitchella a Michaela Pitta. Snímek za svých patnáct let nijak nezestárl a na plátně mu to stále sluší. (10.11.2016)