Na lovu

,,ODKIAĽ SI?" ,,Z MARSU." ,,ÚŽASNÉ, S MARŤANOM SOM TO EŠTE NEROBIL." __ ,,Na love" sa do mojej pozornosti dostalo potom, ako som sa o ňom dozvedel v rámci Friedkinovho profilu ,,Najlepší režiséri Hollywoodu", kde bol hodnotený ako jeden z jeho najlepších počinov, keď po neoprávnenom neúspechu ,,Mzdy strachu" išiel kopať druhú ligu. Dávam mu priemerné hodnotenie, no nejde o zlý film a určite vo viacerých aspektoch vytŕča nad iné, mnou rovnako ohodnotené snímky. Chýba mu však výraznejšia prepracovanosť, ktorú jej skúsený (žeby vyzretý?) režisér mohol vtisnúť. Jadro tohto problému tkvie - ako inak - v scenári, ktorému miestami chýba väčšia viacpohľadovosť, podrobnejšie rozpracovanie a prípadne tiež rozuzlenie celého príbehu v trocha nejednoznačnom závere, ktorého výklad akoby ostal na divákovi. Nepopierateľne je film na začiatok 80. rokov smelo nakrútený, Friedkin sa nebojí kadečo háklivé alebo obscénne ukázať, no zároveň som badal, že by viaceré pasáže išli nakrútiť ešte lepšie a nielen tie v bare (napr. šikanovaný výsluch). Zaujímavá je tiež analógia gay komunity s čisto mužským policajným oddelením, kde sa s homosexuálmi nijako nepárajú. Al Pacino ma okrem svojho hereckého prejavu zaujal najmä prekvapujúcou fyzignómiou s mladým Stallonem, ktorej som si všimol, keď sa v závere oholený na seba pozeral do zrkadlo, čo je ostatne badateľné aj na tunajších plagátoch. Hong-Kongskú verziu netúžim vidieť, ak sa však ktosi podujal na kvalitný, hoci kontroverzie vyvolávajúci remake, to by bolo iné. (755. hodnotenie, 81. komentár k filmu) (11.05.2016)

Nahlédnutí do zákulisí, kam nikdo vlastně ani nahlížet nechtěl. Rozebírat kontroverzi, (ne)přesnost, (ne)zaujatost asi 40 let od natočení nemá smysl. Faktem zůstává, že Friedkin s odvrácenou stranou New Yorku umí pracovat skvěle, atmosféra je tuhá, Al Pacino nemá chybu. Těžko stravitelné neo-noirové sousto, které nenápadným, ale velmi úderným závěrem vyrazí dech. (01.09.2020)

Přiznám, že jedna hvězdička je za fantastický výkon Al Pacina, děj tak závratný nebyl. Roli zahrál se rtěnkou na rtech a očními linkami tak věrně, až mi chvílemi běhal po zádech mráz. Také oceňuji reálnost prostředí gay prostituce a celého toho temného světa. Film určitě není pro mládež nebo pro lidi s předsudky. Pro ostatní - příjemné překvapení. (09.04.2012)

Jedna z těch kriminálek, které se dnes už bohužel netočí (Fincherův Zodiac se aspoň trochu blíží). A tahle je ještě specifičtější. Odvážné scény z gay klubů, atmosféru dotváří depresivně rockové hudební pozadí - jak písničkové (pořád jsem přemýšlel, odkud znám song It´s so easy až jsem nakonec zjistil, že ho použil QT v Death Proof), tak "orchestrální" - jde spíš o atonální zvuky a ruchy, než melodie. Definitivně jsem si potvrdil, že skladatel Jack Nitzsche ( i on byl přizván k Death Proof, že by náhoda?) je mistr navozování zneklidňující atmosféry (Schraderův Hardcore např.) pomocí de skládá hudbu Jack Nitzsche, tam je o hutnou atmosféru postaráno. Film s nepopsatelným feelingem, na své si rozhodně přijdou příznivci kultu těla (hodně tělesná záležitost, navíc díky bohu s nevyholenými hrudníky, oldschool jak má být) a policajtských uniforem. (17.02.2008)

Při vší úctě, ani čekání na Godota není taková nuda jako četba místních komentářů, zabavilo mě akorát tipování, který uživatel bude pobouřeně kázat proti homofobnímu ladění snímku a kterému bude naopak stříkat homofobie z pera, ehm. O těch druhých si myslím své "své" = "když mi něco nevoní, nestrkám do toho nos ani jiné orgány"), k těm prvním jen tolik, že označovat Cruising za homofobní propagandu znamená zaměňovat symptom za příčinu, což je, jak každý medik ví, základní chyba k diagnóze, vedoucí časem k nevyhnutelnému exitu. Ve výsledku je totiž daleko zhoubnější trvat na tom, aby se jisté věci zobrazovaly výhradně v pozitivním světle, protože pozitivní diskriminace nepřestává být diskriminací, zato je velice účinnými klapkami na očích, které zužují zorný úhel do tunelového vidění, a že je něco dobré pro drožkářskou kobylu ještě neznamená, že je to dobré pro lidské mraveniště. Tím, co staví Friedkin na pranýř, je naše netolerance a potlačování všeho, co se nám nehodí do krámu, do tmy, a naši následnou fascinaci tmou, kterou jsme sami způsobili a přesto fňukáme, že nám někdo zhasl. Jenže jak zpíval Johnny Cash, What's done in the dark will be brought to the light, a jak pravil Fritz, hledíš-li dlouho do propasti, pohlédne i ona do tebe. Zda se jí to, co vidí, bude zamlouvat nebo ne, toť otázka pro posthamletovský svět... Od Friedkinova mnohoznačného rozloučení s érou, v které bylo HIV jen náhodným nesmyslným shlukem písmen, se dá čekat leccos, musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že Achillovou patou, na kterou bude Cruising kulhat, bude zrovna Al. Kdyby místo poněkud bezvýrazného proplouvání polosvětem zvolil kurs podobnému tomu, s kterým křižoval Mořem lásky, bylo by to za plný počet. (14.01.2012)