Na lovu

Když do žánrově perfektně zvládnuté psychologické kriminálky pojmete dobově módní téma homosexuality a vylíčíte ji v apokalyptických barvách, nedivte se, že vás jako režiséra obviní z honu na čarodějnice. Friedkin si to u mě tímhle filmem pěkně posral. Nehledě na to, že do jindy statické struktury detektiv-případ vnesl dynamiku vzájemného ovlivňování a proměny. Undergroundovou homosexuální scénu prezentuje jako předpeklí a Al Pacinova postava do konce úplně vyprázdní a stane se z ní nikoli nádoba hříchu, ale prázdná nádoba pro hřích. V něčem je to úchvatné, ale pořád tu zůstává neprominutelně amorální exploatace. Jestli nějaký film může fungovat jako homofobní propaganda, pak toto je zářný exemplář. Ani ne tak hnus samotným obsahem, jako spíš záměrem vůbec točit takovéhle téma. (19.03.2003)

Tenhle film perfektně symbolizuje Friedkinův rukopis - jdete na film o vrahovi homosexuálů a místo klasické vyšetřovací kriminálky sledujete příběh Pacina, jak je při pátrání konfrontován s kožeňáckou gay komunitou a jak se s tím vypořádá. "Na lovu" má parádní skoro noir atmosféru, spousta scén zachycuje tehdejší veselý život undergroundové komunity v New Yorku, což už má dnes historickou výpovědní hodnotu a Pacinova snaha nějak zapadnout do davu a pátrat je metaforou reakce heterosexuála na existenci homosexuality jako takové. Proč ale film představuje homosexuály přes divoké orgie na nejdrsnější gay scéně (party v policejních uniformách, fetišistické kožené oblečení, svazování pasívů před análním sexem, fisting), pokud se režisér bránil tehdejším obviněním z homofobie? Je to prostě moralistická propaganda proti gayům, ukažme si na ně prstem, milí slušní občané. Pořád je to ale výborný žánrový kousek, takže jestli se vám nedělá špatně z představy dvou chlapů užívajících si to spolu, jděte do toho. (03.08.2007)

Při vší úctě, ani čekání na Godota není taková nuda jako četba místních komentářů, zabavilo mě akorát tipování, který uživatel bude pobouřeně kázat proti homofobnímu ladění snímku a kterému bude naopak stříkat homofobie z pera, ehm. O těch druhých si myslím své "své" = "když mi něco nevoní, nestrkám do toho nos ani jiné orgány"), k těm prvním jen tolik, že označovat Cruising za homofobní propagandu znamená zaměňovat symptom za příčinu, což je, jak každý medik ví, základní chyba k diagnóze, vedoucí časem k nevyhnutelnému exitu. Ve výsledku je totiž daleko zhoubnější trvat na tom, aby se jisté věci zobrazovaly výhradně v pozitivním světle, protože pozitivní diskriminace nepřestává být diskriminací, zato je velice účinnými klapkami na očích, které zužují zorný úhel do tunelového vidění, a že je něco dobré pro drožkářskou kobylu ještě neznamená, že je to dobré pro lidské mraveniště. Tím, co staví Friedkin na pranýř, je naše netolerance a potlačování všeho, co se nám nehodí do krámu, do tmy, a naši následnou fascinaci tmou, kterou jsme sami způsobili a přesto fňukáme, že nám někdo zhasl. Jenže jak zpíval Johnny Cash, What's done in the dark will be brought to the light, a jak pravil Fritz, hledíš-li dlouho do propasti, pohlédne i ona do tebe. Zda se jí to, co vidí, bude zamlouvat nebo ne, toť otázka pro posthamletovský svět... Od Friedkinova mnohoznačného rozloučení s érou, v které bylo HIV jen náhodným nesmyslným shlukem písmen, se dá čekat leccos, musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že Achillovou patou, na kterou bude Cruising kulhat, bude zrovna Al. Kdyby místo poněkud bezvýrazného proplouvání polosvětem zvolil kurs podobnému tomu, s kterým křižoval Mořem lásky, bylo by to za plný počet. (13.01.2012)

Díky nenávistně zobrazeného světa gay komunity nemohu hodnotit maximálně. Nejsem si jistý, zda o tohle vyznění Friedkinovi zrovna šlo anebo konečný výsledek je dílem studia, které film produkovalo. Jinak velice temná a atmosférická kriminálka. Pacino jako snad pokaždé odvádí excelentní herecký výkon. (08.06.2008)

Zapomenutý Friedkinův film, o kterém se dneska radši moc nemluví, protože prezentuje buzeranty jako perverzní úchyláky a vrahy. Nejzábavnější jsou bezesporu záběry z klubů bukvičáků, kde se to hemží fistingem až po loket a klony Freddie Mercuryho s kadencí 4 čůráků v prdeli na metr čtvereční. Tím mě Friedkin pobavil asi nejvíc. Vůbec se nedivim, že to schytal od kritiků, ale spíš mě překvapuje, že mu na něco takovýho dal vůbec někdo prachy. Troufám si říct, že dneska by to už vůbec neprošlo. Ne po aféře s Kevinem Spaceym. Přes kontroverzní obsah se však jedná o lehký nadprůměr. Otázkou zůstává, jestli to nebude spíš 40 minuty vystříhaného materiálu. Možná by stálo za to podívat se hlouběji do análů a vydat director's cut. (19.12.2018)