Na lovu

Při vší úctě, ani čekání na Godota není taková nuda jako četba místních komentářů, zabavilo mě akorát tipování, který uživatel bude pobouřeně kázat proti homofobnímu ladění snímku a kterému bude naopak stříkat homofobie z pera, ehm. O těch druhých si myslím své "své" = "když mi něco nevoní, nestrkám do toho nos ani jiné orgány"), k těm prvním jen tolik, že označovat Cruising za homofobní propagandu znamená zaměňovat symptom za příčinu, což je, jak každý medik ví, základní chyba k diagnóze, vedoucí časem k nevyhnutelnému exitu. Ve výsledku je totiž daleko zhoubnější trvat na tom, aby se jisté věci zobrazovaly výhradně v pozitivním světle, protože pozitivní diskriminace nepřestává být diskriminací, zato je velice účinnými klapkami na očích, které zužují zorný úhel do tunelového vidění, a že je něco dobré pro drožkářskou kobylu ještě neznamená, že je to dobré pro lidské mraveniště. Tím, co staví Friedkin na pranýř, je naše netolerance a potlačování všeho, co se nám nehodí do krámu, do tmy, a naši následnou fascinaci tmou, kterou jsme sami způsobili a přesto fňukáme, že nám někdo zhasl. Jenže jak zpíval Johnny Cash, What's done in the dark will be brought to the light, a jak pravil Fritz, hledíš-li dlouho do propasti, pohlédne i ona do tebe. Zda se jí to, co vidí, bude zamlouvat nebo ne, toť otázka pro posthamletovský svět... Od Friedkinova mnohoznačného rozloučení s érou, v které bylo HIV jen náhodným nesmyslným shlukem písmen, se dá čekat leccos, musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že Achillovou patou, na kterou bude Cruising kulhat, bude zrovna Al. Kdyby místo poněkud bezvýrazného proplouvání polosvětem zvolil kurs podobnému tomu, s kterým křižoval Mořem lásky, bylo by to za plný počet. (13.01.2012)

Užila jsem si krásy denního NY i temných stínů nočního NY. Zápletka už nebyla tak zajímavá, toho jednostranného testosteronu bylo na mě příliš. Těšila jsem se na hrátky Alových očí, kterými se umí vžít do složité role v rozporu se svým naturelem. Jako bonus mě potěšil jeho úchvatný tanec v baru. :-) Nedivím se po tom všem otázce: "Who am I?" (06.03.2011)

Možná je to atmosférická krimi, možná má děj spád a je napínavej, možná že mladší vydání Ala Pacina hraje skvěle, možná že je tam příjemná role Karen Allen a možná, že film má myšlenku i padnoucí hudbu, ale přes ty humusárny já se prostě nepřenesu. Například záběr do nechutně vyhlížejícího SM klubu na tančící nahý potetovaný zadky, Al Pacino si maluje obočí, další nahý zadky, dál jsem nechápala, jak se u policejního výslechu najednou zjevil dvoumetrovej černoch v klobouku, až na nějaký bandáže nahej a vrazí Alovi jednu pěstí, načež se otočí (záběr na nahou prdel) a odchází si do křesla číst noviny. Nedivím se, že gayové proti "vypuštění" tohohle filmu protestovali. Upřímně říkám, že už se na tohle nikdy znovu nepodívám. (28.09.2011)

Mrazivý, nechutný a vzhledem k tématu dost kontroverzní film, který byl výzvou pro Pacina a je výzvou pro diváka. Sonda do homosexuálního podsvětí v podobě nepříliš originální kriminálky, kterých jsou tucty, avšak formální stránka představuje toto dílo v daleko lepším světle, než se může zdát. Neonové záblesky spolu s velmi temnými exteriéry dodávají filmu neobyčejně tísnivou atmosféru a působivý hororový nádech, což bych (co se týče kvality) porovnal snad jedině s tímto kouskem. Divák má rovněž možnost sledovat měnící se charakter hlavní postavy (Al samozřejmě ohromující). Závěr ač není nejjasnější, má své opodstatnění...řekl bych. Pěkně teplý, ale zajímavý snímek.75% (04.12.2012)

Temná krimi, suverénně se opírající o skvělou atmosféru dekadence na jedné straně a očekávaně bezchybný herecký výkon Al Pacina na straně druhé. Těch naturalistických záběrů z gay klubů bylo na mě chvílemi trochu moc a konec bych v tomto případě rozhodně uvítal spíše srozumitelnější. 60%. Přítomnost mé oblíbené Karen Allen je potěšující :-). (08.02.2021)