Vymítač ďábla

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Dost drsný a dobře natočený horor. Vymítač ďábla má pomalý začátek, kdy se první půlhodinu skoro nic neděje, ale pak začíná napětí i herecké výkony gradovat. Závěr je strhující. Trailer: http://www.csfd.cz/film/3190-vymitac-dabla-exorcista-exorcist-the/videa/ (20.02.2009)

I přes možná zajímavé a pro mě kontroverzní názory některých ostatních komentátorů se v žánru hororových filmů těžko hledá lepší a i po tolika letech působivější film, než právě první Exorcist. Dnes se jistě dá zhlédnout plno krvavějších, extrémnějších, oplzlejších a drsnějších hororů, ale málokdy narazíte na to hlavní - atmosféru. Ponurou a temnou, místy až mrazivou, gradující a podmanivou... U jiných hororů to nezažívám, tady se nebojíte toho, kdo na vás kde vybafne či jaká vnitřnost kde vyhryzne, ale postupně se buduje komplexní obraz dítěte posedlého ďáblem. Do toho přichází typově přesný Max von Sydow a hlavní dějová osa filmu je daná - boj lehce zranitelného člověka s vyšší mnohem silnější silou, která je nebezpečná hlavně svým neznámem a nepředvídatelností. Metafora nejenom čehosi metafyzického, avšak především boje člověka s hlubinami vlastních temných stránek duše a chorých zákoutí mozku, psychických poruch, deviací, obsesí, posedlostí... Možná už nás tak dnes v éře South Parku nešokuje a nepobuřuje postava malé holčičky vykřikující oplzlá a vulgární slova a strkající si krucifix do rozkroku, ale přesto tu stále zůstává tenhle archetypální symbol dětské čistoty a její nedotknutelnosti. A jestli už ani tohle nepociťujete tak palčivě, pak tu zůstává alespoň výborný horor na čistě psychologické bázi. A scéna, jak malá Regan sbíhá v neanatomické poloze po vykloubených rukou ze schodů, je nezapomenutelná a dodnes mě při jejím vybavení mrazí... (19.01.2007)

Nikdy jsem nechápal fakt že Exorcista, vlastně vůbec hororově nepůsobí, což je tedy u jednoho z nejslavnějších hororů historie velmi zajímavé. William Friedkin se jinak jak je jeho dobrým zvykem moc s ničím nepáře a dodnes nedokážu pochopit, jak něco podobného vůbec mohlo před 50 lety vzniknout. 80% (02.08.2022)

Dnešní vnímání duchařského hororu je na míle daleko od toho, jak na tom tenkrát byl původní Vymítač ďábla. Dlouho jsem nezažil, aby někdo na nadpřirozeno nahlížel tak pragmaticky, jak v tomto filmu. Dnešní horory vnímají duchy jako samozřejmost. Tady to ale samozřejmost rozhodně nebyla. Naopak tu dělají všecko pro to, aby matku dcerunky přesvědčili, že je její dcera nemocná. Naštěstí ale filmový fanoušek bude po zásluze odměněn, protože po sérii kolikrát dost zběsilého střihu, který jinak docela napjatou scénu, totálně zazdí, se rozjede závěrečná scéna plná vymítání, která je prostě jedním slovem nářez a nemá ve světě filmu obdoby. Možná i proto, že byla jedna z prvních. Po rozpačitém začátku, který osobitým způsobem vytvářel atmosféru takového anti hororu nakonec více než solidní zážitek. (26.08.2019)

Připadám si strašně trapně, ale musím se přiznat, že Vymítač ďábla mi nepřišel ani trošku strašidelný, spíše naopak, občas jsem se smál více než u jakékoli komedie – čímž se rozhodně nechlubím. Pár záběrů sice patří mezi opravdu povedené, ale že by se mi u nich podlamovaly nohy, to zase ne. Narozdíl od výborného hororu téhož subžánru - ano, myslím Omen - zde režisér doplácí až na přílišné odhalování temné strany příběhu. Postupné budování atmosféry, připravování na příchod ''Nikoho'' (identita Zla je prozrazena až ve druhém díle, ehm – zde o sobě tvrdí jen „Jsme nikdo.“) a zejména na povedené finále sice funguje skvěle, ale jakmile dojde na věc, vše působí trochu bezúčelně a směšně. Dokud jsem jen slyšel co se děje, ale neměl jsem sebemenší tušení jak to vypadá, dalo se o nějaké hororovitosti mluvit, ale ihned poté, co jsem viděl nadskakující lužko a psí kusy, které Regan předváděla, bylo veškerá napětí a atmosféra pryč. Každopádně jako psychologické drama matky, která se bojí o svou malou a hlavně jedinou dcerku Vymítač ďábla funguje vcelku dobře. Podobný problém jako s neustálým ukazováním Zla jsem měl též s rozdělením příběhu na příliš mnoho osob. Režisér - nebo spíše scénárista - si měl ještě před samotným natáčením, potažmo sepsáním příběhu, ujasnit o čem vlastně chce vyprávět a jaký smysl tento snímek má, jeho roztříštění mezi přílišné množství postav totiž působí příliš chaoticky a ztrácí se v něm jak napětí, tak i kondenzace mysli diváka. Například vedlejší linie Otce Damiena (!) Karrase mi připadala trochu nadbytečná, i když v samotném finále svou roli hraje. (25.06.2006)