Hemel
Režie:
Sacha PolakScénář:
Helena van der MeulenKamera:
Daniël BouquetHrají:
Hannah Hoekstra, Hans Dagelet, Rifka Lodeizen, Mark Rietman, Eva Duijvestein, Barbara Sarafian, Ward Weemhoff, Ali Ben Horsting, Elske Rotteveel (více)Obsahy(1)
Svým líčením nutkavého a značně nekonvenčního sexuálního chování mladé ženy, včetně popisných záběrů jejích intimních partií, připomíná Hemel zpočátku jakousi ženskou verzi Studu. Debutující režisérka Sacha Polaková však věnuje stejnou pozornost také složitým rodinným vazbám, jež utvářejí hrdinčinu osobnost a podmiňují její chování. Hemel (v holandštině nebe) má velice silnou vazbu na otce. Tak silnou, že jejich vztah často působí spíše jako partnerský svazek než jako zdravé pouto mezi rodičem a dítětem. Obrazově vytříbenému filmu, zachycujícímu onen bolestný okamžik, kdy se dcera musí vymanit z této citové závislosti, dominuje mimořádný výkon začínající herečky Hannah Hoekstraové. Její Hemel je bezohledně sebevědomá, impulzivní a neomalená, zároveň však křehká, zranitelná a toužící po blízkosti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Přišlo mi, že film tak trochu pracuje s představou, že ženy nejsou ze své podstaty schopné žít promiskuitním životem. Hemel má problémy a má jich hodně: jediný muž, s kým mám úzký intimní vztah, je její otec; ne náhodou jsou tři scény s náhodnými partnery v podstatě o tom, že ji k něčemu nutí nebo jí ubližují. Nevázaným sexuálním životem se tak Hemel spíše snaží kompenzovat citovou vyprahlost svého života; není to ani tak její volba jako spíše jediná možnost. Všechny poměrně grafické sexuální scény se odbydou hned zkraje, takže pak už jen hodinu zíráte na to, jak je Hemel neschopná normálního života a normálních vztahů. Ty záběry jsou občas tak dlouhé, že budete mít čas si tu definici "normálního" důkladně promyslet. ()
Po Klipu jsem si řekl, že od podobných filmů si vytvořím odstup. Popravdě ani nevím proč jsem Hemel viděl, další děvka co má ráda sílu péra a směšných pohybů co neumí vyřešit svoje city a problémy všedního dne. Klip měl aspoň hezkou tu děvku, tahle byla fakt odporná....rok nechci vidět něco podobného. ()
Ženská verze Studu? Ani náhodou. Pokud se totiž přeneseme přes to, že oba dva filmy vyprávějí o hrdinech, kteří jsou posedlí sexem, pak moc společných bodů nenajdeme. Stud byl o muži, který se snažil nějak vyrovnat se svou závislostí na sexu, uvědomoval si negativní důsledky svého chování, jeho příběh byl vyprávěn velmi osobním, poutavým, upřímným a vizuálně úchvatným způsobem. Hemel naopak ukazuje několik na sebe nenavazujících scén ze života jednoho rozmazleného, drzého fracka, který sex využívá především k provokaci okolí. A co je ještě horší, prakticky se nezdá, že by na něj některý ze zobrazených výjevů zanechal jakýkoliv vliv, takže kdybyste tyto "kapitoly" rozstříhali a složili za sebe v jiném pořadí, vůbec by to filmu neublížilo. Jediné, co mě na tomto snímku, který se mi subjektivně zdál asi o půl hodiny delší než uvádí oficiální stopáž, zaujalo, byl zvláštní vztak mezi hrdinkou a jejím otcem. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Sexuální trampoty v rozkroku veselé Miss Buchenwald nejsou zrovna pro estetického diváka vhodným filmem na sobotní večer, a to ani jako rozcvička před manželským sexem. Explicitní pičóza, natočená speciálně pro upocené, uhrovité návštěvníky festivalových kin s velmi flexibilním zápěstím, které nevyděsí pohled ani na osvětimskou pornohvězdu, protože jim tatínek při prvních polucích zafajrvoloval nahé baby. Mě jímala čirá hrůza, otřásal jsem se hnusem a myslel na nějakého fešáckého hlodavce. Zase nebudu mít nejmíň týden chuť na šťouchané brambory! ()
Liberální / bez zábran (např. explicitní zobrazování nahoty, mluva…) / psychologická / možná až záměrně kontroverzní dramatická mozaika výsečí z života zrzavé nymfomanky jménem Hemel (= Nebe) se po většinu času zdá zajímavější vizuálně, nebo i prožitkově, než obsahově, po skončení si tak nejsem úplně jist. Hemel má co říct! ~ Tento nizozemsko-španělský artový snímek je strukturovaný do osmi kapitol, přičemž by jejich posloupnost mohla být úplně v klidu různě variována. To nepokládám za nedostatek, ale za přednost. Od zobrazování protagonistčina nekonvenčního sexuálního života se pozornost plynule přesouvá k odpovědi na otázku, proč taková je, proč se tak chová, k její mimořádně silné citové vazbě na otce, jenž na ni od malička rozhodujícím způsobem působí, utváří její osobnost i podmiňuje chování. Jejich vztah, vztah otce a dcery, mnohdy působí až patologicky. ~ S Shame bych Hemel nesrovnával. Hemel NENÍ ženskou variantou McQueenova filmového opusu, to je zcela liché přirovnání. Jediným výraznějším styčným bodem je ona (jeho i její) nemožnost či snad neschopnost navázání pevného a trvalého partnerského svazku, citová vyprahlost a promiskuita. Všechny okolnosti na pozadí chování obou postav, resp. jejich vnitřní charakteristika se však liší. Pokud se autorům tohoto snímku něco povedlo, tak vylíčení vlastností i pocitů hlavní hrdinky, mohu-li vůbec použít tento termín. Spíš nechtěné hrdinky. Je velice spontánní, impulzivní a pudová, z čehož i plyne její pestrý sexuální život, i možná až hrubá (viz např. její smysl pro humor), na druhou stranu však i křehká, zranitelná, bezbranná, pochybující, tápající… ~ Agilní, odvážný přístup mladé začínající režisérky je patrný, stejně jako občasné zbytečné tlačení na pilu a již zmíněná snaha šokovat. I tematická přesycenost (láska, sex, bolest, smrt, citové nenaplnění, vztah otec − dcera atd.) je spíše na škodu, i když všechna tato téma jsou svým způsobem příbuzná. Ale jak se říká (a je pravdou), vše souvisí se vším... ~ ~ Bylo to úžasný. Ze všech mužů jsi do mě pasoval nejlíp. A že jich bylo hodně. ()
Reklama