The Green Inferno

Je to vlastne taká odvrátená strana retro vlny. Zatiaľ čo druhí resuscitujú v povedomí nesmrteľné - šialených Maxov, Han Solov, šablóny 80-tkových coming of age hrdinov atď. , Eli Roth, oddaný milovník Cannibal Holocaustu, dáva možnosť posledný krát šancu pulzovať zhnitému, rozloženému a červíkmi prelezenému srdcu Mondo filmu. Že je to tlkot veľmi krátkodobý, skôr exploatujúci a rekapitulujúci než inovujúci (možno len vsadenie final girl postavy) a zameraný na úzku divácku skupinu, je všetkým jasné. (06.01.2017)

No podívejte-asi takhle: Pokud se rozhodnete vstoupit do specifického a kultovního subžánru o který se nikdo dobrých dvacet let pořádně ani neotřel, je tak trochu vaší povinností jít do toho takříkajíc s koulema, překračovat hranice, být odvážný, kontroverzní, zneklidňující a šokující. Roth je sice fajn chlapík, ale přes to všechno čím by chtěl být, vlastně nikdy opravdu nepřekročil hranice a svou filmovou “indie hru“ hraje v rámci standardů a systémových mantinelů. Green inferno není vyjímkou. Šok se nekoná. Roth přichází s několika nápadama které možná překvapí, ale ve výsledku je jeho invence spíše (skoro výhradně) černohumorná –což by v zásadě nevadilo, kdyby to nebylo na úkor atmosféry. Gore se ztrácí v hloupě uhýbavém střihu. Přestože kdosi pochopil, že kontrast rudých figur na zeleném pozadí je docela efektní, dále už z kmene film čerpat neumí. Jakákoliv zvířeckost, dravost, syrovost kanibalských rituálů, odlišná mentalita a vnímání spirituálního světa- prostě to všechno co je nutné vykreslit aby to uvnitř západního kinokonzumenta zabrnkalo na hluboko zakořeněnou strunu obav a odporu, to všechno chybí...... Možná mě pobavilo vyústění, pár zajímavých nápadů, celková koukatelnost a svižnost, ale očekávání to nesplnilo ani z poloviny. Roth se prostě vysral na to natočit poctu a novou legendu a vystačil si pragmaticky jen s tím vědomím, že na první pořádně kanibalský film po tolika letech mu diváci skočí jako psi po flusu i bez výraznější snahy.. A to je ostuda :/ (18.10.2015)

Zkouření kanibalové, to je fakt vůl ten Eli Roth ... :-D Pravý jungle kanibalský horor nikdo nenatočil zhruba třicet let, takže jsem tomuto projektu upřímně fandil, ale s výsledkem nemůžu být úplně spokojený. O příběh tady opravdu nejde, ten by u tohoto subžánru mohl očekávat jenom naprosto neznalý idiot. Jde tu o gore a intenzitu prožitku. A to je právě problém. Lidožroutský domorodý horor je historicky nejbrakovějším hororovým subžánrem a jako takový by měl překračovat hranice "dobrého" vkusu a vyvolávat kontroverze. A to Green Inferno při vší úctě k pár povedenějším gore sekvencím nedělá. Prvních čtyřicet minut je nuda k nepřežití, když divák musí vydržet s nesnesitelnými postavami, pronášejícími neuvěřitelně jalové dalogy, k nimž si stejně žádné pouto nevytvoří. Pak se konečně stane to, co se stát musí, a film začne diváka bavit krví, násilím, porcováním a chaosem ... aby s tím zase po chvíli přestal, protože si z toho rejža začne dělat srandu. Svým způsobem je to v dnešní době snímek svěží, díky krásným amazonským lokacím se na něj pěkně kouká, ale úplně nadšenej z něj asi nebude nikdo. (17.10.2015)

Nejprve si naivní flétnistka vyslechne na vysokoškolské přednášce něco o ženské obřízce, pak se nechá strhnout vidinou pomoci v netknuté džungli v Amazonii, kde starověké kmeny trpí pod útiskem soukromých společností, kterým jde výhradně o zemní plyn. Přidá se tak ke skupince, která se chce v Peru „pomocí mobilů“ postavit buldozerům, jenže těžké stroje nebudou tím hlavním nebezpečím, které na ně čeká. Budeme holt muset držet pěsti, že balíček trávy zhulí celý kmen. Eli Roth se s diváky nikdy nemazlil, a tak nějak si tím vydupal proslulost. Užvaněný hororový nadšenec se mnohdy tvářil jako spása žánru, většinou ale zklamal, tentokrát si navíc dával hodně načas (takhle dlouho k nám filmy „chodily“ snad před dvaceti lety). Musím ale poznamenat, že jsem projektu docela dost fandil, a tu a tam sledovat, v jaké je fázi. Úvod se nicméně vleče, je nezajímavý, Roth se jen těžko odklání (nevím, zda záměrně) od docela pitomých dialogů. Jakmile se ocitneme v deštném pralese, je to jiná káva (ač je samotný protest aktivistů docela úsměvný), která vygraduje pádem letadla. Od té chvíle se otvírá řada možností posunout tenhle kus někam dál. Jenže Roth se vedle exhibicí s maskami a krvavými momenty zmůže jen na pár zajímavějších sekvencí (třeba na to, co se děje po samotném pádu letadla). Uvěznění mezi domorodci prakticky neprodává, chybí napětí, o postavy nemáme strach, tvůrci neumí navodit řádnou atmosféru, dialogy skřípou a vlastně chybí i ona brakovost, chcete-li to tak nazývat. Roth namísto toho, aby překračoval díky kanibalskému kmenu plném gurmetů hranice vkusu a vyvolával kontroverze, předkládá scény (třeba průjem jedné ze zajatkyň, který nemá pražádný význam), které mohl nabídnout v jakémkoliv jiném žánrovém balení. Roth je mizerný vypravěč, nezklamal, ale potenciál neprodal. (25.10.2015)

Roth tohle tak dlouho odkládal, až jsem přestával věřit, že to někdy uvidím. A ejhle, v jeden náhodný den už na to hezky koukám a .........jsem rád. Green Inferno mě nezklamalo v žádném ohledu. Po sice slabších, ukecaných 40 minutách přichází to, na co jsme my všichni čekali. GORE!!! Velice povedené, autentické a někdy i nechutné scény, u kterých jsem šílel blahem. Samozřejmě se mohlo vytasit více intenzivních a nechutných scén, ale mě tohle velice uspokojilo a druhá půlka je tudíž velice krvavá a povedená. Film by jsi měl radši jmenovat Red Inferno, protože červená teče proudem. Přidejte pěkné lokace, správné kanibaly(přehulený řezník frajer roku), pěkné gore a celkem dost černého humoru a vyjde Vám povedenej flick, kterej je příjemnou změnou. (20.10.2015)